Proti dogmatismu - Ďáblova past
Hned v druhém celovečerním hraném filmu se přiklonil František Vláčil k historické látce. Nešlo mu o velkolepou podívanou, o zobrazení bitevních klání s tisíci komparsisty, zajímal ho životní osud jedinců, jejich myšlení i cítění, dost podobné tomu našemu.
Režisér odhalil po letech své tvůrčí záměry: „Příliš mne nezajímaly látky, které se obíraly současností, tedy ději, jichž jsem byl účasten. To je ošidné. Již z povahy svého kunsthistorického zázemí jsem spíše směřoval k historii, kterou prověřil čas. Velké problémy současnosti lze totiž lépe obnažit na látkách z minulosti. Zajímaly mne postavy, které jsou nositeli takových myšlenek, a děje, jehož prostřednictvím jsem mohl vést dialog s dobou, ve které žiji. Zajímavou, nosnou látku mi například poskytl román Alfréda Technika Mlýn na ponorné řece. Umožnil mi zabývat se dogmatismem a fanatismem jako společenským jevem. I když film Ďáblova past nakonec nesplnil všechny mé představy, v pastorálním vyústění, mám ho rád.“
Autor předlohy byl inženýr geodet, který zkoumal přírodní podzemní prostory, především krasové povahy, jaké se vyskytují třeba v okolí Macochy. A právě v tomto prostředí se odehrává příběh z 18. století o rodině svobodného mlynáře Spáleného, který musí čelit protivenství svého panského souseda a fanatického kněze.
Scénář nutně vyžadoval extrémně suchý kraj – nakonec se zabydlel štáb filmu na žvahovských svazích. Natáčelo se také na Berounsku, v Šárce a ve skalním mlýnu u Blanska. František Vláčil znovu potvrdil, že je filmovým básníkem - dramatické situace se prolínají s lyrickými přírodními záběry.
Bylo nutné zobrazit, jak horkem a žárem trpí nejen lidé, ale i koně. Pro detailní záběry byl vybrán krasavec Triglav z chuchelské stáje. Někoho napadlo, že k celkovému znavení by přispěla i hřebcova mírná opilost. Konzumace cukříků pokapaných koňakem se zdála být zbytečně zdlouhavá. A tak jeden asistentů vylezl na štafle a vylil do otevřeného chřtánu celou láhev. Nápoj měl ovšem na konzumenta opačné účinky: vyrazil na svém domácím závodišti, chytit se ho podařilo až u radlické tramvajové zastávky. Netrvalo dlouho a barrandovským studiem se šířila poplašná zpráva, že Vláčilovi přejel rychlík stádo koní.
Štáb také řešil problém, jak natočit propadnutí se části nové stodoly do skalní průrvy. A jak skálu rozpuknout? Stačilo vytáhnout zpod balvanu podpěrnou kládu, napilovat opěrné klády a stodolu připoutat lanem k silnému traktoru. Protože scéna se nemohla opakovat, točilo se na pět kamer.
DVD Ďáblova past si můžete zakoupit na stránkách www.filmexport.cz.
FOTO: archiv FEX