Městečko na boží dlani

Novinář a spisovatel Jan Drda si získal popularitu hned prvním románem, který nazval Městečko na dlani a vydal v roce 1940. Pětadvacetiletý autor se zaujetím představuje rázovité a rozšafné obyvatele rodného Příbramska, poutavě přibližuje činy všech těch horníků, drobných řemeslníků, sedláků a obchodníků.

„Osudy městečka Rukapáně naplnil úctou k práci lidských rukou a láskou k sympatickým lidovým postavám a postavičkám, objevil jejich jadrný humor a prostý, přirozený pohled na život a vytvořil tak milou atmosféru životního optimismu. Ve fabuli románu se Drdovi podařilo vtipně smísit věci skutečné a neskutečné v jednolitý celek.“ (Slovník českých spisovatelů 1964)

Knihu, opěvovanou kritiky, si okamžitě oblíbili i čtenáři. A tak již o pár měsíců později se obyvatelé protektorátu začali těšit na její filmovou podobu.

Je to krásný kus země, na němž vyrostlo fiktivní prostředí Rukapáně. Příběhy idylického "městečka střediskového" se odvíjejí v samostatných dějových pásmech, rozvíjejí se a všemožně prolínají. Žádná z postav nezaujímá dominantní postavení, všechny jsou významně ozvláštněny, každá umožňuje hereckému představiteli zaujmout diváky. Pravda, trochu i z titulu svého starostování a snad i proto, že tak často a lačně holduje lahodnému vínu, si více všímáme starosty Františka Buzka (František Smolík). Pro pana starostu je však horší, že kvůli hříšné vášni ho sleduje i nebeská vrchnost. "Moc piješ, Františku, a nám nahoře se to nelíbí." Nic ovšem platné, že ho takto – dokonce opakovaně – nabádá a kárá poslaný anděl (Miloš Nedbal).

Leč i další obyvatelé jsou lidsky hříšní (či snad hříšně lidští?): čepičář Stýblo (František Filipovský) svým intrikánstvím, s jehož pomocí se chce vysoukat až do starostova křesla, statkář Trantinec (Gustav Hilmar) nepřející synově lásce k půvabné, ale chudé Ančce (Marie Glázrová). Ta dopřála hlavně mužské části publika vzrušující podívanou ve scéně noční koupele.

Chlapský havíř (Jaroslav Průcha) drze střílí na panském, zatímco sluha Pazdušek (Ferenc Futurista) si při stálé žízni rád zapytlačí ve starostově vinném sklepě. Tragickou roli obecního blázna přezdívaného Janek Pudeš pouze mimicky ztvárnil Jindřich Plachta.

{youtube}zr0zG4jD_mE{/youtube}

Herci se smířili s tím, že neoblíbený Václav Binovec si režii filmu vyběhal u okupačních úřadů. Štáb totiž doplnil Karel Hašler, který měl podle výrobce umělecký dohled. Slavný písničkář se autorsky spolupodílel o rok dříve na úspěšné Babičce. Všichni si Karla Hašlera při natáčení oblíbili i proto, že je po večerech v restauraci, než se šlo spát, bavil. Ke známým nápěvům svých staropražských písniček přidával nové – protiokupační texty. Nebál se zpívat ani aktualizovanou Písničku českou:

Poslyšte, lidičky,
zahoďte vidličky,
beztak už není co žrát.
Všechno nám sebrali,
všechno nám sežrali,
nechali jenom ten protektorát.

A tak se stalo, že jednoho dne přijelo mezi filmaře auto s dvěma divnými pány… Na smutnou událost si později zavzpomínali v knižních pamětech hned dva zúčastnění herci.

Jaroslav Marvan (hrál Zimmerheiera, kterého ze zasypaného dolu zachrání havíř Matěj Řezáč): „Zvolna přecházeli kolem. Z každé strany šel jeden z těch pánů v kožeňáku. Karel Hašler se na mě chvilenku zahleděl, aniž by hnul brvou. Nepozdravil, neřekl také na shledanou ani sbohem a pevným krokem odcházel směrem k vozu. Otočil jsem se a zadíval se pozorně na auto, do něhož všichni tři usedli. Teprve teď jsem s hrůzou zjistil, že to bylo auto značky Union s poznávacím znamením gestapa. "

Tragický okamžik utkvěl v paměti i Ladislavu Boháčovi (představoval mladého sedláka Trantince): „Točíme na poli. A tu jsem si všiml, že k nám přijíždí auto s pražskou poznávací značkou. Vystoupili dva pánové, šli směrem k nám, zastavili se a pozorovali natáčení. »Zase noví čumilové,« pomyslím si. Ale za chvilku stojí mezi nimi Hašler. Jeden mu něco povídá, Hašler se k němu prudce otočí hlavou, pak k druhému, a nato jsem viděl, jak odcházejí k autu. Odjeli. A my jsme se teprve druhý den dověděli, že to bylo gestapo. Natáčení pak muselo být přerušeno. A když byl film dokončen, trvalo ještě několik měsíců, než úřady povolily jeho promítání. V té době už byl Karel Hašler mrtev. Umučili ho v koncentračním táboře Mauthausen. O udání se šeptalo leccos, ale viníka se nikdy nepodařilo odhalit a usvědčit.“

Režisér Václav Binovec byl po válce zatčen a po zásluze odsouzen za kolaboraci. Při soudním přelíčení se nepodařilo však dokázat, že to byl on, kdo udal statečného vlastence Karla Hašlera. Městečko na dlani si můžete zakoupit na www.filmexport.cz.

FOTO: archiv FEX