Přemysl II. Otakar

Učebnice dějepisu jsou plné polopravd. To platí naprosto o všech historických osobnostech, „krále železného a zlatého“ nevyjímaje. Jmenovitý seznam polopravd, které se o něm tradují, by vydal na několik stránek. Nebyl to vysoký a urostlý rytíř, ale byl spíše střední postavy. Nebyl ani tak skvělý válečník, jak se o něm traduje, protože většinu válek fakticky prohrál. Ani jeho vztah k manželkám nebyl zřejmě takový, jak s oblibou vyprávějí spisovatelé.

První manželkou krále Přemysla se stala dědička rakouských zemí Markéta Babenberská. Sňatek pro syna dohodl král Václav, byl to politický sňatek z rozumu. Všechny učebnice popisují Markétu jako stařenu, dokonce tvrdí, že mohla být Přemyslovou babičkou. Vykreslují ji jako neschopnou a téměř senilní. Jediné, co uznávají, je fakt, že Přemysla milovala. Jaká tedy byla skutečnost?

V době slavné svatby bylo Přemyslovi devatenáct a Markétě čtyřicet sedm let. Podle dostupných pramenů to byla hezká žena a na svůj věk zachovalá. V tehdejší době nebyly podobné věkové rozdíly neobvyklé, v panovnických rodinách existovaly i mnohem větší. Je prokazatelným faktem, že se několik let po svatbě manželský pár poctivě snažil, aby Markéta otěhotněla. Pokud by byla babičkou, jak píší učebnice, bylo by něco takového nemyslitelné.

Obrazem skutečné Markéty je událost, která se stala na počátku války s uherským králem Belou. Těsně před bitvou u Kressenbrunnu vtrhl na Moravu Belův syn Štěpán a plenil tam, navzdory úmluvě o smíru, kterou Přemysl a Bela uzavřeli. Štěpánovo vojsko zahnal olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku. Štěpán spolu se svými divokými Kumány ustupoval přes rakouské pohraničí, ale tam mu cestu zastoupil oddíl rakouských rytířů. Vedl je Konrád z Hardeka a spolu s ním byla skutečná šlechtická elita.  Štěpánovo vojsko prchalo rozptýlené do početných hloučků a rakouští rytíři zpočátku podlehli mylnému přesvědčení, že proti sobě mají jen nepočetnou družinu. Zahájili boj, jenže přicházeli stále další a další Uhři. Rakouské rytíře obklíčili a zmasakrovali. Pak se Štěpán stáhl za hranice.

Porážka Konráda z Hardeka vyvolala v Přemyslově vojenském táboře zděšení. Vratislavský kníže, který zde byl jako spojenec, volal dokonce po tom, aby Přemysl uzavřel mír a stáhl se. Tak to ve středověkém vojsku chodilo vždycky. Jeden neúspěch mohl znamenat prohru v celé válce. Víra ve vlastní sílu byla při tehdejším způsobu vedení války naprosto nezbytná. Neklid v Přemyslově vojsku narůstal a rozhodující bitva se blížila. Situace byla naprosto katastrofální.

A tehdy povolal Přemysl do svého vojenského ležení manželku Markétu Babenberskou. Ve skutečnosti to totiž nebyla bezmocná stará žena, měla autoritu panovnice a v rakouských zemích byla velice populární. Předstoupila před shromážděné šlechtice a pronesla k nim řeč. Její obsah se bohužel nedochoval, ale podle kronik je zřejmé, že jim dodala ztracenou sebedůvěru. Vratislavský kníže se dokonce zahanbeně vymlouval, že vůbec nenavrhoval uzavření míru, to že řekl někdo jiný. Díky Markétě se podařilo situaci uklidnit a o několik dní později Přemysl nad uherským králem zvítězil.

Bylo to jeho největší vítězství, ovšem i tahle bitva byla trochu zvláštní, protože byla zahájena dříve, než se panovníci dohodli. V době, kdy se ještě jádro uherského vojska brodilo přes řeku Moravu, rožmberské oddíly vyrazily do útoku. Nezformované uherské vojsko se záhy dalo na kvapný ústup. Nebyla to však zřejmě vina Rožmberských, protože ještě předtím byli sami napadeni Kumány, kteří se přebrodili jako první, nechtěli čekat a začali je obkličovat. Ještě dnes se obě strany obviňují z věrolomnosti. V maďarských učebnicích se píše, že Přemysl hanebně porušil úmluvu, a my se učíme, že úmluvu hanebně porušili spojenci uherského krále Kumáni.

Je známo, že milenkou krále Přemysla byla dívka s nakrátko ostříhanými zrzavými vlasy, které se kvůli účesu říkalo Palceřík, i když se ve skutečnosti jmenovala Anežka z Kuenringu. Všechny dostupné údaje o Anežce však známe až z kronik, které byly sepsány po více než sto letech. V nich se objevuje tvrzení, že byla dvorní dámou Markéty Babenberské a ta sama poslala Anežku do lože svého manžela, neboť chtěla prokázat, čí vina je, že s ním dosud neotěhotněla. Vinu prý kladla Přemyslovi, protože sama měla v prvním manželství dva syny. Předpokládala, že Přemysl neobtěžká ani Anežku a jeho vina bude nesporná. Jenže Anežka z Kuenringu dala Přemyslovi syna a dvě dcery.

V písemných pramenech ze 13. století se však Anežčino jméno objevuje jen jednou, a to v papežově bule, která Přemyslovy nemanželské děti uznává jako legitimní, ovšem bez práva usednout na český královský trůn. Jméno Anežky se dokonce neobjevuje ani v rodokmenu, který si Kuenringové nechali na počátku 14. století sestavit. Jde tedy určitě o záhadnou postavu.

Mýtem je rovněž to, že se Přemysl osudově zamiloval do uherské princezny Kunhuty. Proto prý došlo k rozvodu s Markétou. Jenže faktem je pouze to, že Přemysl chtěl mladší manželku ze vznešeného rodu, aby mu dala dědice. Zřejmě nešlo o žádnou lásku na první pohled. O ruku totiž nejprve požádal dceru krále Bely Alžbětu, ale ta ho odmítla, protože se chtěla stát řeholnicí. Teprve potom vzal zavděk vnučkou uherského krále Kunhutou.

FOTO: Vlastimil Vondruška