Alena Vránová slaví 80. narozeniny

Narodila se 30. července 1932 v Praze. Lásku k divadlu zdědila po otci, který byl vášnivý ochotník. Už jako malá účinkovala v Dismanově dětském rozhlasovém souboru a v dětských rolích vystupovala i na některých pražských jevištích. Vystudovala herectví na pražské DAMU (1953) a dva roky hrála v oblastním divadle v Benešově. V roce 1955 ji angažoval Jan Werich do svého Divadla satiry, později přejmenovaného na Divadlo ABC a následně (1962) včleněného do svazku Městských divadel pražských. Od roku 1993, kdy z MDP odešla, se věnuje monodramatům na různých malých jevištích, dnes nejčastěji na scéně v Ungeltu.

Na jevišti vytvářela převážně postavy sebevědomých, krásných a energických žen, nepostrádajících smysl pro humor. Podobně tomu bylo i na filmovém plátně, kde se prvně mihla v roce 1948 jako copatá dívka v Cikánově dramatu O ševci Matoušovi, o rok později se její tvář objevila také v komedii Bořivoje Zemana Pan Novák. Za počátek její skutečné filmové kariéry lze ale považovat až rok 1950, kdy debutovala v roli úřednice Věry v detektivce režiséra Miroslava Hubáčka V trestném území.

Do srdcí malých i velkých diváků se hned zkraje své filmové dráhy, ještě coby studentka DAMU, zapsala jako princezna Krasomila z nejslavnější české filmové pohádky Pyšná princezna, kterou v roce 1952 natočil Bořivoj Zeman. (V době prvního uvedení filmu byla jako tehdejší manželka Pavla Kohouta v titulcích uváděna pod jménem Kohoutová. Během natáčení se však sblížila se svým pozdějším druhým manželem Vladimírem Rážem. Jejich vztah byl mediálně skandalizován a tehdy prokomunisticky orientovaný Pavel Kohout jej dokonce použil jako podklad pro svou divadelní hru Dobrá píseň o zbloudilé manželce a jejím svůdci, kterou potom uváděly přední domácí scény.)

Jako další sličná princezna Dišperanda se objevila na plátně o čtyři roky později v adaptaci Drdových Hrátek s čertem, které režíroval Josef Mach. Na jevišti ale vytvářela v této hře postavu Káči.

Hrála v divácky úspěšných komediích Dovolená s Andělem, Hudba z Marsu, Muž v povětří a stala se jednou z nejpopulárnějších filmových hereček 50. let. Příležitost k vytvoření dramatických rolí dostala tehdy např. ve filmech Vina Vladimíra Olmera, Sny na neděli, Třiatřicet stříbrných křepelek nebo v historickém snímku Ztracenci. Zahrála si i ve slovenském filmu režiséra Martina Hollého Prípad pre obhajcu.

Koncem 70. let hrála ve dvou současných veselohrách Petra Schulhoffa Já to tedy beru, šéfe…! a Já už budu hodný, dědečku!, později se pro ni našly jen občasné role manželek (Causa králík) a matek (Díky za každé nové ráno, Andělská tvář). Zatím naposled si zahrála ředitelku školy ve smutné komedii Jana Svěráka Vratné lahve.

Často pracovala v dabingu, díky němuž jejím hlasem promlouvaly mj. Gina Lollobrigida nebo Marina Vlady. V roce 1996 jí byla udělena Cena za celoživotní mistrovství v dabingu. Účinkovala v pražské poetické vinárně Viola, často pracuje v rozhlase.

S televizí spolupracuje už od dob jejích začátků. Hrála v řadě inscenací, které se vysílaly ještě živě, a na obrazovce se objevovala také jako programová hlasatelka. Z televizních programů si připomeňme např. inscenace Klícka, Hodina pravdy, Ve znamení Merkura, Jasnovidec, Kateřina zlé pověsti, televizní filmy Divadelní román, Bouřlivé jaro, Učitelky s praxí, Krásný čas, Kdo hledá, najde, seriály Byl jednou jeden dům, Vlak dětství a naděje, Náhrdelník, Hříchy pro diváky detektivek, Kde padají hvězdy nebo nejnověji Náves či Ulice.

Zvítězila v divácké anketě o nejoblíbenější princeznu československého filmu, v roce 1997 získala nejprestižnější české herecké ocenění, Cenu Thalie 1997, za roli Gertie Matthewsové v české premiéře hry Arnolda Weskera Bouřlivé jaro v nastudování pražského divadla Ungelt.

FOTO: archiv FEX

DO OBCHODU - KOUPIT DVD