Jiří Šust – nejmladší filmový komponista

Není to vděčná práce, komponovat hudbu pro film. I když si je divák vědom toho, že by se v kině bez huby neobešel, nebere hudební složku při posuzování filmu téměř nikdy v úvahu a tím méně se stará o toho, kdo dal filmu jeho hudební náplň, byť to byla někdy jedna z nejsilnějších stránek filmového díla. Tím více pozornosti zaslouží, jestliže právě tato nejnevděčněji oceňovaná filmová hudba nachází v řadách českých hudebníků stále více pěstitelů, neboť už dávno nám není jedno, representuje-li náš film také vyspělou českou muzikálnost a hudební kulturu či nic.

Jedním z mladých a nadějných filmových skladatelů je Jiří Šust, pracující právě na hudební části nového filmu rež. J. Krejčíka Týden v tichém domě. J. Šust pracuje s filmaři již hezkou řádku let (začínal ve Zlínském kolektivu) a dnes má za sebou 25 hudebních synchronů. Jeho první filmovou prací byl synchron ke kreslené grotesce Pan Kolbaba listonošem podle pohádky K. Čapka. Z jiných krátkých filmů, k nimž tvořil hudební rámec, uvádíme zvláště: Frank mezi námi, Cukr a figurkový snímek Vánoční sen, poctěný na mezinárodním filmovém festivalu v Cannes cenou jako nejlepší figurkový snímek. Největší prací skladatele J. Šusta je hudba k barevnému dokumentárnímu filmu o československé západní brigádě Cesta domů, napsaná v roce 1945 v Londýně a nahraná tamějším symfonickým orchestrem. Film je právě v Praze uváděn a symfonická báseň z hudby k tomuto filmu bude v této sezóně provedena koncertně pod taktovkou Otakara Paříka. Druhou velkou prací tohoto nadějného skladatele je hudba k filmu rež. B. Zemana Mrtvý mezi živými, za niž aprobační komise pro české hrané filmy udělila J. Šustovi prémii za hudbu. (Film sám dostal predikát „umělecký hodnotný film.“)

Vítáme, že se tu dostává ke slovu pravá láska k umění, jehož je tento nadějný absolvent pražské i moskevské konservatoře, žák Hábův, Řídkého, Vasilenka a Šebalína nejjistější zárukou.

Ale připusťme jej konečně ke slovu:

„Protože jsem svou tvůrčí dráhu začal klavírní sonatou, smyčcovým kvartetem, symfonií atd., byl jsem okolnostmi přinucen psát řadu scénických hudeb pro divadla a nakonec jsem se sžil s prací pro film a oblíbil jsem si ji natolik, že hodlám, bude-li mi to umožněno, i nadále pracovat převážně pro film.

Velmi jsem se těšil na hudební doprovod k zamýšlenému kreslenému filmu Josefa Lady o pouti zvířátek.

Nejvyšší cíl, který jsem si uložil a na kterém již pracuji z doby okupace, je – nelekejte se, prosím – filmová opera, filmová zpěvohra, filmové drama per musica. Nejsem sám, kterého to napadlo (mne to jen nenapadlo, nýbrž jsem k tomu došel delší cestou); určitý druh filmové tvorby napovídá, že jednou dojde ve filmu k jasnému rozdělení mezi filmovým dramatem hudebním a nehudebním. Že se jednou theoretické úvahy o filmové hudbě budou moci formulovat jasněji a nebude se psát, ve filmu nebudiž hudby ani mnoho ani málo, že vznikne filmový pendant k divadelní opeře – nezaměňujte se zfilmovanou operou.

O tom, jak jsem se v tomto směru dostal daleko, vám nemohu povídat jen tak ad hoc, ale určitě vám o tom ještě řeknu, až budu blíže k uskutečnění.“

Budeme mezi prvními, kdož projeví Jiřímu Šustovi plné uznání, podaří-li se mu otevřít hudebnímu filmu nové cesty, on sám pak nechť nepochybuje, že mu přejeme, aby byl prvním z těch, kteří všude, kde vzniká film, položili svému talentu stejný úkol.

Zdroj: Kino ročník II, číslo 16, vyšlo 18. dubna 1947, napsal AD. KUBA

Poznámka: Text je doslovným přepisem originálního textu se zachováním původního jazyka a stylistiky.