Karel Cop - scenárista a dramaturg

Narodil se 14. září 1930 v Praze. Po maturitě na gymnáziu studoval v letech 1951-56 dramaturgii na pražské FAMU u prof. Miloše Václava Kratochvíla. Po absolutoriu nastoupil jako dramaturg a scenárista do Filmového studia Barrandov, kde debutoval jako spoluautor scénáře (s Milošem Velínským) divácky úspěšné detektivky Vladimíra Čecha 105% alibi (1959) a byl autorem námětu a spoluautorem scénáře (s režisérem Vladimírem Čechem) jejího volného pokračování pod názvem Kde alibi nestačí (1961).

Osobní záliba v detektivní a špionážní literatuře ho přivedla i k realizaci další detektivky Slečny přijdou později (1966), tentokrát veseloherně laděné, kterou podle jeho literárního scénáře, zpracovávajícího povídku Karla Štorkána a Vladimíra Kaliny Poslední klíč, natočil Ivo Toman. S režisérem Dušanem Kleinem zase spolupracoval jako spoluautor dialogů a scenárista na dvojici špionážních filmů Případ mrtvého muže (1974) a Případ mrtvých spolužáků (1976) a jako spoluscenárista dalšího kriminálního filmu Město nic neví (1975).

Vedle toho na námět Rudolfa Černého napsal scénář sociálního dramatu z Ostravska ve třicátých letech Bitva o Hedviku (1972), které na Barrandově natočil polský režisér Julian Dziedzina a scenáristicky se podílel na koprodukčním česko-německém filmu Ivo Tomana Výstřely v Mariánských Lázních (1973). S režisérem Ivo Tomanem se potom jako spoluautor námětu a scénáře znovu sešel na československo-mongolské koprodukci Ve znamení Tyrkysové hory (1977). Na řadě filmů se také podílel jako spoluautor dialogů. Od konce druhé poloviny sedmdesátých let se na Barrandově věnoval výhradně filmové dramaturgii. Jeho poslední prací byla v roce 2001 dramaturgie Vorlíčkovy rodinné pohádky Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko.

Karel Cop spolupracoval autorsky také s rozhlasem (rozhlasové hry Dobří lidé ještě žijí, Hodiny, Muž, po kterém jdou) a s televizí. Patřil k nejvýraznějším a zároveň nejkontroverznějším filmovým tvůrcům. Na Barrandově v sedmdesátých letech založil scenáristické oddělení, kam přijal řadu mladých absolventů FAMU. V období 1970-77 vedl ve FSB vlastní dramaturgickou skupinu, která připravila k realizaci na padesát filmů, mezi nimi Petrolejové lampy, Čtyři vraždy stačí, drahoušku, „Pane, vy jste vdova!“, Den pro mou lásku. Jako její vedoucí objevil pro filmového diváka například dvojici Smoljak – Svěrák. Ještě jako důchodce spolupracoval s filmovými časopisy (Premiéra, Kinofilm) a překládal z angličtiny. Zemřel po zákeřné nemoci 16. listopadu 2002 v Praze.

Filmografie (výběr):

1959 Sc: 105 % ALIBI

1961 N, Sc: KDE ALIBI NESTAČÍ

1965 He: ALIBI NA VODĚ

1966 Sc, TS: SLEČNY PŘIJDOU POZDĚJI

1978 Dr: JÁ UŽ BUDU HODNÝ, DĚDEČKU!

1979 Dr: NA PYTLÁCKÉ STEZCE / Dr: PAN VOK ODCHÁZÍ

1980 Dr: CO JE DOMA TO SE POČÍTÁ, PÁNOVÉ... / Dr: ZA TRNKOVÝM KEŘEM

1981 Dr: KAŽDÉMU JEHO NEBE / Dr: NEŘÍKEJ MI MAJORE!

1982 Dr: PŘÍHODY PANA PŘÍHODY / Dr: PŘÍŠTĚ BUDEME CHYTŘEJŠÍ, STAROUŠKU!

2001 Dr: MACH, ŠEBESTOVÁ A KOUZELNÉ SLUCHÁTKO