Móda hvězd černobílých filmů

Na společenské akci jsem se setkala s drobnou starší dámou v šedém svetříku, nakrátko ostříhanými vlasy a temně červenou kabelkou přes rameno. Kabelkou ve stejné barvě, jako měla její malá sklenka vína. Byla mi představena jako paní Šanovcová a já pořád nevěděla, odkud znám její úsměv. Paní Eva mě nenechala dlouho trápit. Prozradila mi svoje jméno Eva Gerová, hvězda prvorepublikových filmů.

Eva Gerová-Šanovcová

Nikoliv Gérová, jak se často uvádělo. Pseudonym vznikl z jejího dívčího jména Brandbergerová, pod kterým během let 1936–9 natočila 12 filmů. Poslední měl název „Svatební cesta“, potom se opravdu zamilovala, vdala a svůj život věnovala rodině a knihám. Pracovala jako knihovnice a v jejích téměř devadesáti letech si s ní bylo o čem povídat. Kdo z fanoušků černobílých filmů by si na ni a Ladislava Peška nevzpomněl ve filmu „Jarka a Věra“, kde excelovali v rolích temperamentních sourozenců? Nebo na filmy „Otec Kondelík a ženich Vejvara“, „Bílá vrána“, atd. Samozřejmě jsme hned přešly na téma prvorepublikové módy a možnosti hereček té doby.

Oblečení filmových a divadelních hvězd

Herečky měly na filmování oblečení vlastní, jen výjimečně jim je obstarala produkce filmu. Dámy šily v prvotřídních prvorepublikových salonech, např. Jiřina Šejbalová v salonu Hedy Vlkové, Jarmila Kronbauerová, Růžena Nasková, Jarmila Novotná, Olga Scheinpflugová, Eliška Junková i první dáma republiky paní Hana Benešová u Podolské. Adina Mandlová hlavně u Rosenbauma, kde počátkem 30. let pracovala jako manekýna, a i po čase vzpomínala s nepříjemným pocitem na dlouhé hodiny zkoušek.

Paní Gerová mě překvapila tím, že Adina měla především svou domácí švadlenu a drahé věci si nekupovala. Buď je měla zapůjčené, nebo je dostala. Zvláštní kapitolou byly módní přehlídky jednotlivých salonů, které se konaly i v divadlech, např. Komedie, kde herečky měly k modelům opravdu blízko. V salonech pracovali skvělí návrháři a střihači, kontakt s Paříží byl velice úzký. Když se herečka objevila na plátně či na jevišti v úžasném modelu, měly domácí švadlenky druhý den plné ruce práce. Kdo mohl však víc oslnit než právě Adina Mandlová ve filmu Kristian v šatech ze salonu Hany Podolské?

Trochu z historie

Nebylo to nic nového pod sluncem. Už v dobách němého filmu ovlivňovala módu a vystupování královna němého filmu americká herečka, hvězda studia Paramount, Gloria Swanson. Proslula svým oblečením, erotickými scénami a několika módními prvenstvími. Jako první nosila např. šperky na sandálech či rameni. Obě velká hollywoodská studia Paramount i Universal byla později naplněna množstvím hvězd, které zářily nejen na poli filmovém, ale také módním. Staly se motivací k volbě oblečení mnoha paní a dívek nejen v Americe, ale na celém světě. Za všechny alespoň jmenujme Audrey Hepburnovou a její malou černou toaletu ve filmu „Snídaně u Tiffanyho“ z roku 1960 nebo Marilyn Monroe v historické scéně s pouličním větrákem a zvednutou sukní bílých šatů z filmu „Slaměný vdovec“ z roku 1955.

Reklamy

I ty byly zdrojem příjmu filmových a divadelních hereček. Ať už to byla reklama na automobil, klobouky či zdravé zuby. Jedny z nejzajímavějších však byly na textilie, ze kterých vyplývala i řada jiných než finančních výhod. Například dlouhodobé bezplatné zásobování výrobky nebo účast na mezinárodních výstavách a přehlídkách. A majitelé firem dobře věděli, jak to jejich obrat ovlivní, pokud se dohodnou s populární herečkou na prezentaci svých výrobků. Představte si, jaký úspěch musela mít látka, kterou předváděla na stránkách ženských časopisů herečka Lída Baarová. A to v době velkého boomu domácích švadlen a osobního šití na vlastním šicím stroji!

Moc paní Módy je stále věčná a nic se na ní  s přibývajícími lety nemění. Stále budeme ovlivňovány tvářemi z médií, ať už v jejich rolích nebo civilním životě. Jde jenom o to, vybrat si co každému sluší, nechat se spíše jenom inspirovat a hlavně nekopírovat. Protože každá kopie zůstává jenom kopií skutečného originálu. A každý přece touží být osobností.