Výmluvně němý Vlasta Burian

Ze všech filmů krále komiků se nedochoval pouze jediný – hned ten první z roku 1923, nazvaný Tu ten kámen aneb Kterak láskou možno v mžiku vzplanout třeba k nebožtíku. Parodický příběh s groteskními scénami reagoval na senzační objev neporušené hrobky faraóna Tutanchamona. Následovaly ještě tři němé filmy: z roku 1926 Falešná kočička a Lásky Kačenky Strnadové, o rok později završuje král komiků svou němou éru Milenkami starého kriminálníka, kde poprvé ztvárňuje dvě role.

Falešná kočička

V této veselohře je Vlasta Burian maskován do podoby starého muže; Zdeňce Kafkové představuje falešného, či spíše nájemného otce. Filmový příběh je variací hry G. B. Shawa Pygmalion. Starý mládenec-zubař se rozhodne, že si vezme prostou dívku z lidu. Mondénní bohatá slečna se přestrojí za chudou a drsnou dívku, kterou zubař Verner převychovává.

Burianův pobuda Vendelín Pleticha má oděv připomínající kostým krále komiků z dob jeho kabaretních výstupů: těsný fráček, pod tvrdým límcem velký uzel vázanky, neforemné boty, na hlavě buřinka. Není to ovšem oblek elegána. Poprvé se Burian ozdobil knírem, který se stane trvalou součástí masky jeho filmových postav ze třicátých let. Pleticha svým oblečením připomíná kostým Chaplinova tuláka Charlieho. Však také v jednom záběru Burian vědomě „cituje“ tuto světoznámou postavu: také on se má střetnout se strážníkem, ovšem podle vzoru Charlieho se mu nápadně-nenápadně vyhne a odchází – zády ke kameře – chaplinovskou chůzí pryč.

V mluveném projevu zaznívá Burianova záliba komolit slova, hledat nová spojení a vazby, překrucovat jejich význam, která naplno zazněla až později, ve zvukových filmech. Na služku, která se mu snaží zabránit vstoupit do domu, zaútočí Pleticha slovy (objeví se pochopitelně v titulku): „Z cesty, služebný duchu!“ A když vstoupí do salonu, osloví domnělou dceru: „Zde tě tedy nacházím, nezdařená dcero!“

Některé projevy situačního humoru, poprvé  použité v tomto filmu, Burian později zopakoval v neměnné podobě i v jiných filmech: například jako host vypije svou skleničku, ale i hostitelovu (ve filmu Anton Špelec, ostrostřelec je naopak Burian hostitelem).

Již v této němé veselohře je velká scéna, v níž Burian vystupuje jako falešný lékař. Aby se neprozradil, musí obléknout bílý plášť a věnovat se „zubařské praxi“. Grotesknost výstupu je umocněna černým humorem, který je až absurdní. Navíc každému pacientovi trhá zuby jiným způsobem, vždy hravě, byť mnohdy s velkou námahou.

Lásky Kačenky Strnadové

Dívku z titulu této veselohry představovala Zdeňka Kafková, kterou obsadil její manžel, režisér Svatopluk Innemann. Stejný režisér ji ostatně Burianovi přidělil jako partnerku už v předchozí Falešné kočičce. Referent časopisu Film napsal: „Třebas není hlavním představitelem, nejvíce vyniká Vlasta Burian, jehož groteskní výkon jest prvotřídní. Vnutil nám přání, aby český film více využil tohoto talentu, s nímž by vbrzku dosáhl světové úrovně filmové komiky.“

Kačenčiny lásky jsou dvě: venkovský chasník Vincek, kterého nejprve odmítá, a teprve když ji oddaný hoch ochrání před velkoměstským bonvivánem, láska zvítězí.

Vlasta Burian se stylizoval do role venkovského mladíka, který je bezelstný, byť náležitě „buranský“, což vyniká v okamžiku, kdy tato postava přesídlí do Prahy, aby byl blízko milované dívce. Pochopitelně, že po příjezdu do hlavního města se oba hrdinové stávají zvláště komickými, zásluhou mentální a kostýmní odlišnosti: oba se všemu diví, Kačenka často užívá slov (jsou uváděna v titulcích) jako „šmarjá“, „jéžiškote“. Ale i oběma venkovanům se jeví nové prostředí jako komické.

Vincek se diví před Wilsonovým nádražím: „A že se tady na té louce nepasou žádný krávy?“ Karikováno je světáctví pražských obyvatel, především módní výstřelky v oblečení a účesech.

Ale Vlasta Burian zazářil, až když uplatnil svůj neopakovatelný slovní humor. Však jeho první film, ve kterém ho diváci slyšeli mluvit i zpívat, C. a k. polní maršálek, vidělo jen v pražské premiéře téměř čtyři sta návštěvníků!

FOTO: archiv FEX