Kariéra Lízy Irovské: Příběh Zdenky Sulanové

Zdenka Hrušková chodila do třetího ročníku dramatické školy při státní konservatoři hudby v Praze. Dovedeme si představit, jak asi žila: každého dne o osmé vcházela do velké budovy v poslední části Trojanovy ulice, v rukou dějiny literatury, učebnici francouzštiny a spoustu poznámkových sešitů, do kterých si zapisují konservatoristé přednášky svých učitelů. Navštěvovala hodiny deklamace a mimiky, studia úloh a teorie výslovnosti, nauku správné češtiny a rozboru dramat literatury české i světové, kostýmnictví a nauky o masce a dějinách  divadla a herectví.

Umění režisérské přestávalo jí již býti neznámou krajinou a upevňovaly se v ní již základy filosofie a psychologie. Společenská výchova nebyla už věcí její maminky, ale stala se učebným předmětem, šerm a tanec byl na rozvrhu hodin a učení hře na klavír bylo obligátní. Zdenka Hrušková chodila prostě na konservatoř, dostávala každoročně vysvědčení se spoustou předmětů a s prospěchem výborným nebo snad chvalitebným a nestála ještě v třetím ročníku nikdy na opravdovém jevišti a před opravdovým obecenstvem, jak nařizuje moudrý učební řád této umělecké školy, která sice má mladého člověka, posedlého touhou po divadle, naučit hrát, dovoluje mu však vstoupit na jeviště teprve v posledním ročníku.

Zdenka Sulanová byla teprve v třetím a prokousávala se teprve teorií a světla reflektorů byla jí dosud daleko vzdálena. Jen její dva herečtí vychovatelé, chlapský Jiří Plachý a jemná a teskná Anna Iblová, přinášeli jí do školních hodin ohlas živého a ryzího divadla. Zdenka Hrušková byla trpělivá a nečekala od života žádných zázraků.

Zdá se, že trpělivým a pokorným přeje štěstí: přálo Zdence Hruškové, která se v krátké době stala z neznámé konservatoristky známou filmovou herečkou, která pod přijatým jménem „Zdenka Sulanová“ dosáhla v titulní úloze filmu o Líze Irovské hned napoprvé velkého úspěchu.

Došlo k tomu náhodou. Společnost Europafilm se rozhodla zfilmovat lidový románek o Líze Irovské a její ředitel Kubišta, když byl marně hledal mezi známými filmovými herci představitelku hlavní úlohy, navštívil konservatoř, aby se tu pokusil nalézti hrdinku filmu mezi divadelními adepty. Zdenka Hrušková se mu zdála ideální představitelkou a nabídl jí úlohu, v které měla původně tančit. Dívka byla ovšem ochotna úlohu převzít, upozornila však na to, že dobře zpívá a že by bylo výhodnější předělat úlohu na zpěvní. Její návrh byl přijat a Zdenka – nyní již Sulanová – ocitla se ve filmových ateliérech a vytvořila svoji první roli s úspěchem, který jí již zajistil trvalé místo mezi našimi filmovými herečkami. Po menší úloze, kterou zahrála ve filmu „Bláhové děvče“, hraje nyní Lízu Irovskou v pokračování „Lízina letu do nebe“, ve filmu „Lízino štěstí“, v kterém má opět velké zpěvní partie.

Studentky, které nás tak horlivě zahrnujete dopisy, povšimněte si příkladu Zdenky Sulanové: dcera tenoristy, známého stejně dobře v Moravské Ostravě, jako v Brně a na menších scénách pražských, byla zachvácena touhou po divadle již za svých studií na reálce v Pace a na žižkovském gymnasiu, odkud z kvarty odešla na dramatickou školu. Učila se pilně a svědomitě, a dobyla si tím úspěchu, o který ji už nikdo nepřipraví.

Zdroj: Kinorevue č. 2, roč.V, vyšlo 8. února 1939

Poznámka: Text je doslovným přepisem originálního textu se zachováním původního jazyka a stylistiky.