Fred a Ginger - Ve tříčtvrtečním taktu

Zdá se, že Fred Astaire a Ginger Rogersová tančí lépe a lépe a jejich závěrečný výstup v jejich novém filmu „Svět valčíku“ (Swing Time) patří k nejlepším tanečním výkonům, jaké kdy byly ve filmu spatřeny. Ginger Rogersové se tu dostává příležitosti k samostatnému vystoupení a nutno říci, že podala krásný herecký výkon.

„Svět valčíku“ strhne hned od počátku, kdy Fred, hrající Johna, nepolepšitelného karbaníka, odchází do New Yorku, aby si vydělal 25.000 dolarů; tak zní podmínka otce jeho vyvolené. V New Yorku se setká s Ginger, jež hraje učitelku taneční akademie. Toto setkání změní celé jeho plány. Po odstranění malého nedorozumění se z nich stane taneční dvojice, zamilují se do sebe, zase se rozejdou, do jejich idyly se vmísí Fredova snoubenka a Gingeřin ctitel, až se k závěru všechno vyjasní k spokojenosti diváků i obou hrdinů. Fred zesměšní svého soupeře právě před svatbou s Ginger, načež si s ním vymění místo a odvádí si Ginger on…
Tento děj poskytl skladateli Jeromu Kernovi, autoru hudby k filmu „Roberta“, i dvojici Astaire-Rogers příležitost k rozvíření velkého bohatství hudebních a tanečních nápadů. „Waltz in Swing Time“, který znamená skutečné vzkříšení valčíku, „Bojangles of Harlem“, kde Fred dokazuje, že je vážným konkurentem „černošských“ tanečníků v jejich vlastních tancích, „Never gonna dance“,  „Pick your self up“ a mnoho dalších melodií a tanců osvěžuje celkem prostý děj filmu.
Nemalý důraz spočívá i na ostatních hercích, z nichž nejvýraznější je komická dvojice Victora Moore s Helenou Broderickovou a prvý vážný konkurent Freda Astaire v jeho filmové lásce Georges Metaxa. I Ginger se zde setkává se soupeřkou, jejíž postavu vytvořila půvabná Betty Furnessová.
„Svět valčíku“ je již sedmý film dvojice Freda Astaira a Ginger Rogersové, což vlastně znamená světový rekord. Dnes jsou jeden bez druhého nemyslitelní. Po prvé spolu vystoupili ve filmu „Letíme do Ria“, kde tančili Cariocu. Úspěch tohoto filmu jim vynesl společné vystoupení ve „Veselém rozvodu“, filmu, který vyvolal celou vlnu hudebních a tanečních komedií. Pak přišla „Roberta“, „Páni v cylindrech“, „Námořníci jdou“, „Smím prosit“ a každý z těchto filmů byl úspěšnější svého předchůdce.
Takový úspěch byl novinkou pro Hollywood, který poznal mnoho dvojhvězdí, nikdy však dvojici, jež by natáčela sedm filmů za sebou se stále větším úspěchem. „Swing Time“ dokázal, že mez ještě není ani zdaleka překročena, že jeho úspěch si vyžádá ještě více společných snímků sympatické dvojice, jež se dnes ve filmovém světě stala již pojmem.
Fred Astaire je dnes v Americe považován nejen za nejlepšího tanečního praktika, ale i teoretika. Jeho občasné interviewy o vlastních zkušenostech jsou sledovány s velkým zájmem. Poslechněme si jeho rady začátečníkům tanečního umění:
„Většina začátečníků dělá dvě velké chyby: otrocky sledují tuhý předpis, místo aby v svém tanci byli volní, a mají sklon k tvrdosti a nemotornosti. Jen prakse překoná tyto dva základní nedostatky. Nejlepší cestou k překonání této nemotornosti je prostě se rozběhnout a tančit – co možná na přeplněném parketu, protože začátečník není ve velkém shluku nápadný. Hlavní je, aby se nestaral o to, co si o jeho tanci myslí druzí. Jakmile překročil tuto překážku – prodělávají to všichni začátečníci – může pomýšlet na zdokonalování své techniky.
Druhou chybou je ta, jíž se dopouštějí mnozí zkušení tanečníci. Tanec má být výrazem jejich vlastní schopnosti, při čemž se musí přizpůsobit náladě hudby as jejímu rytmu. Nikdy nemá přijímat formu pevně stanovené serie kroků, stále opakovaných a předem nacvičených. To neznamená, že by se měl tanečník oddávat nesmyslnému víření, které je takovým nebezpečím pro mnohé tanečníky. Má však v svém tanci improvizovat právě tak, jak může na klavíru improvizovat skladatel, a snažit se spíše vyjádřit náladu melodie, než předvádět nějaký obřad.“

Je to stále on, stále týž „vytrvalý pán v cylindru“, jehož popularita zatím obsáhla téměř celý svět, téměř tak, jako obliba Charlieho Chaplina a Walta Disneye, otce myšáka Mickeyho a myšičky Minnie. Kouzelník, jehož nohy jako by měly křídla, která mu umožňují, aby se při svých tancích chvílemi začal vznášeti prostorem, proti všem zákonům tíže a přitažlivosti zemské. Přitom vězí nesmírný půvab v jeho prosté a srdečné chlapeckosti, která vám připomene doby, kdy byl Fred ještě malým sedmiletým chlapcem, který vystupoval se svou sestrou Adélou jako dětský taneční fenomen na nehoblovaných prknech jevišťátek newyorské periferie a který už v osmi letech vydělával tolik, aby mohl podporovati své docela nuzné rodiče.

Náhoda dokáže mnohé, ale píle a práce ještě více. Fred učinil za několik málo let taneční a filmovou kariéru, nad kterou se mnohému točí hlava. Ale Fred Astaire nezpychl. Usmívá se, zpívá a tančí.

Zdroj: Kinorevue číslo 28, ročník IV, vyšlo 2. března 1938
Poznámka: Text je doslovným přepisem originálního textu se zachováním původního jazyka a stylistiky.