Herbert Lom v Praze

Setkali jsme se s Herbertem Lomem týden po jeho svatbě; do Prahy přijel, po prvé od roku 1938, jako novomanžel se svou paní, rodilou Švýcarkou. V českém předválečném filmu se mu nedostalo příležitosti; ta se mu naskytla teprve po příjezdu do Anglie v roce 1938. Zahrál významné role v řadě anglických filmů; u nás jsme jej viděli dosud jen jako psychiatra v Sedmi závojích, ale již tato role sama o sobě dodatečně dokazuje Lomovy herecké hodnoty.

Zejména nás zajímalo, jak Herbert Lom oceňuje naše poválečné filmy a jakou jim dává možnost uplatnění v cizině, zejména v Anglii.

„České poválečné filmy jsem viděl většinou v Anglii, na londýnském festivalu i jinde. Za pražského pobytu jsem se do biografu téměř vůbec nedostal. Rozhodně je tu velký pokrok proti předválečné době. Otázka úspěchu českých filmů v Anglii je poněkud ožehavá. U většiny vadí jakási – řekněme – teatrálnost, přílišný pathos a kromě toho typicky české prvky některých filmů, které nejsou samozřejmě nedostatkem, ale jež zahraničním divákům ztěžují srozumitelnost.

Viděl jsem Špalíček; je to výborný film, ale myslím, že pro anglické diváky je celovečerní film takového druhu příliš únavný, protože nemohou vystihnout typicky české prvky tohoto jinak výborného filmu. Z českých poválečných filmů mají podle mého názoru největší naději na úspěch v zahraničí Siréna a Muži bez křídel (neznám ovšem nejnovější filmy, na příklad Předtuchu a Podobiznu). Vcelku však jsem radostně překvapen stoupající hodnotou nové produkce, se kterou se předválečná nemůže ani srovnávat. Máte výborné ateliery; prohlédl jsem si důkladně Barrandov a jsem přesvědčen, že vám takové ateliery mohou v Anglii závidět. A především, máte řadu výborných herců. Nejvýše kladu Vášovou, která je opravdu herečkou světového formátu.“

„S prací v anglických atelierech jsem spokojen. Líbí se mi prostředí a mám tam možnost uplatnění. Rozdíly mezi anglickou a českou filmovou technikou? Nejsou nijak podstatné. Po herecké stránce vidím jediný rozdíl v tom, že anglický režisér vede herce k věší, jak vy zde říkáte citlivosti hereckého projevu.

Český i anglický film má společnou potíž v hledání vhodných námětů, kterých je velký nedostatek – zejména veseloherních. V tom směru jsou ostatně i v Hollywoodu na tom stejně špatně. Bude vás snad zajímat, že se uvažuje o natočení česko-anglického filmu. Potíž je v tom, najít námět, který by plně vyhovoval mentalitě jak anglického, tak i českého diváka. Byl bych rád, kdyby se tento záměr uskutečnil – byla by to dobrá a hodně prospěšná věc.“

Pak se stačí řeč na Hollywood a činnost výboru pro neamerickou činnost. „Mluvil jsem s mnoha americkými filmaři, kteří odjeli pracovat do Anglie. Z hovorů s nimi jsem si učinil celkový názor, že ani americká veřejnost nebere Thomasovo komité vážně a odsuzuje jeho činnost. Anglické veřejné mínění se staví bezvýhradně proti. Nedávno učinil v parlamentu jeden konservativní poslanec návrh na zřízení podobné instituce i v Anglii. O návrhu se vůbec vážně neuvažovalo a poslanci se vysmáli za jeho návrh i v tisku. V Anglii by nebylo něco takového vůbec možné a věřím, že i ve Spojených státech si veřejnost vynutí zrušení jejich ,výboru pro neamerickou činnost´.“

Posléze přicházejí na řadu plány pro nejbližší budoucnost. „Zítra ráno odjíždím z Prahy na krátký pobyt ve Švýcarsku. V únoru už musím být zpátky v Londýně. Mám smlouvu pro film o displaced persons, o lidech bez domova, kteří ještě zůstali v Německu. Pak mám smlouvu s americkou společností United Artists. O tomto filmu ještě nic bližšího nevím. Za pražského pobytu mi byla nabízena role v jednom českém filmu. Velice rád bych ji přijal a doufám, že ty mé dvě smlouvy, o kterých jsem právě mluvil, mi časově dovolí, abych si přijel do Prahy asi na dva měsíce zahrát.“

„Praha se mi líbila. Nebyl jsem tady od roku 1938 a zdá se mi, že se naše stará zlatá Praha od té doby nijak nezměnila, až na to, že její zevnějšek je po válce trochu opotřebovaný. Co se týče jídla a vůbec životních podmínek, byli bychom my v Londýně rádi, kdybychom na tom byli jako vy. Hodně se mi v Praze líbilo a těším se, že zase brzo přijedu.“

Před rozloučením se poněkud sobecky zmiňujeme o „Kinu“. „ ,Kino´mám předplacené a čtu je pravidelně. Bez lichocení říkám, že má velmi hodnotnou úroveň a že snese konkurenci s anglickými i jinými největšími zahraničními časopisy. A co vzkazují čtenářům? Že je srdečně pozdravuji a že mají v „Kinu“ opravdu dobrý časopis. A hlavně, že se těším na shledanou v českém filmu,  který, jak pevně doufám, přijedu ještě letos do Prahy natočit.“

Zdroj: Kino ročník III, číslo 7, vyšlo 13. února 1948, napsal LO

Poznámka: Text je doslovným přepisem originálního textu se zachováním původního jazyka a stylistiky.