Nezapomínejme na Jiřího Trnku!
Dne 24. února 2012 jsme si připomněli sté výročí narození malíře, jehož ilustrace provázejí do života již několik generací nejmenších vnímatelů. Na jeho kdysi stejně tak oblíbené a oslavované animované filmy však usedá v archivu prach.
Dne 5. června 1945 vstupuje Jiří Trnka poprvé do nového studia a již v říjnu odevzdává svůj první desetiminutový kreslený film Zasadil dědek řepu. Ten druhý, Zvířátka a Petrovští, vítězí na festivalu v Cannes. V roce 1946, když stvoří ještě další dva, opouští studio Bratři v triku. Zláká ho hra loutek. Ve stísněných podmínkách bytového ateliéru vytvoří s malým týmem spolupracovníků první český celovečerní loutkový film Špalíček. Pomocí stovek loutek v něm zobrazil život, práci, zvyky a zábavu venkovských lidí během jednoho roku.
Staré pověsti české – další výpravný celovečerní film, který zobrazuje v dramatické a akční zkratce legendy a báje z dávných dějin českého národa. Trnkovy loutky jsou schopny v části nazvané Lucká válka vyjádřit projevy lidské odvahy i zbabělosti. Film získává deset významných mezinárodních trofejí a jeho tvůrce je oprávněně označen za klasika loutkového filmu.
Na plátně ožívají hrdinové z dalších významných námětů: Andersenova Císařova slavíka, Haškova Švejka, Boccacciova Dekameronu.
Shakespearův Sen noci svatojánské převádí dokonce do podoby celovečerního širokoúhlého filmu!
Filmem Ruka z roku 1965 vyjadřuje touhu po tvůrčí svobodě a demokracii, odmítá uzurpátorství totality. 30. prosince 1969 předčasně umírá. Bylo mu teprve padesát sedm roků. Navzdory své robustnosti a přímo titánské postavě si uchoval Jiří Trnka duši dítěte okouzleného blikavým světýlkem letícího svatojánského broučka či udatností prince Bajaji, který přemohl děsivou saň. Není tak docela pravda, jak se psalo, že filmové dílo, které nám zanechal, je určeno nejen dětským divákům, ale vlastně všem, bez rozdílu věku. Omámit může jen ty dospělé, kteří se stejně jako velký tvůrce nikdy nezbavili schopnosti vracet se do dětských snů.
FOTO: archiv FEX, ČSFD.cz