Všestranný a oddaný filmař Ladislav Brom

Ladislav Brom, vlastním jménem Ladislav Kořínek, po emigraci John Ladislav Brom se narodil 16. dubna 1908 v Chocni v tehdejším Rakousku-Uhersku. Jeho otec sloužil ve Vídni v císařské gardě Františka Josefa I., po válce se stal úředníkem Československých drah a matka byla guvernantkou taktéž ve Vídni, po svatbě se ovšem stala ženou v domácnosti a věnovala se rodině.

Jako desetiletý kluk se poprvé setkal s pohyblivými obrázky, filmem, a zážitek to pro něj byl natolik silný, že se do biografu vracel častěji a touha stát se filmařem sílila. Už na střední škole, kterou navštěvoval v Chrudimi, se věnoval tvůrčí práci – psal básně a články do studentského časopisu.

Po maturitě začal studovat dramatickou konzervatoř, kterou navštěvoval společně s Lídou Baarovou, Jiřinou Štěpničkovou a dalšími. Při studiích na konzervatoři pracoval jako redaktor pro časopis A-Zet nebo jako asistent v Jandově taneční škole. Po studiu čekala Broma povinná vojenská služba a zde se jako voják Československé armády podílel na kulturních programech pro vojsko a psal texty k písním. V této době také ztvárnil vedlejší roli ve filmu Život vojenský – život veselý z roku 1934. To ovšem nebylo jeho první setkání s filmem, totiž o pět let dříve si zahrál ve špionážním snímku Horské volání S. O. S. malou roli číšníka.

Po skončení vojenské služby natočil první dokumentární film Od Aše po Užhorod, za nějž získal cenu v podobě stipendia prezidenta Edvarda Beneše, která Bromovi umožňovala studovat kinematografii. V rámci tohoto stipendia byl poslán do Sovětského svazu studovat filmovou režii pod vedením takových velikánů jako např. Sergeje Ejzenštejna.

Doba třicátých let, konkrétně období od roku 1933 do roku 1940, byla pro Broma z tvůrčího hlediska výrazně úrodná: napsal čtyřicet osm textů k písním, několik scénářů, stal se dramaturgem Elekta-Filmu a režíroval sedm hraných filmů. Ten první natočil v roce 1937 – snímek Harmonika byl finančně úspěšný a kritikou i veřejností kladně přijatý, což rozhodlo o dalším Bromově počínání. V roce 1938 začal pracovat jako režisér pro Reiter-Film, pod jehož záštitou natočil adaptaci povídky Eduarda Basse Klapzubova jedenáctka. Ve filmu Brom použil záběry z opravdových fotbalových utkání, např. ze zápasu mistrovství světa Československo-Brazílie v Bordeaux.

Když majitel firmy Reiter-Film náhle zemřel, Brom neváhal, společnost koupil a přejmenoval na Bromfilm. Tehdy, v roce 1939, natočil Brom svůj nejúspěšnější snímek, a sice Tulák Macoun, který získal četná ocenění – bronzovou medaili na festivalu v Benátkách; Svatováclavskou cenu ministra průmyslu, obchodu a živností Otomaru Korbelářovi, jež ztvárnil hlavní roli; malou zlatou medaili ministra průmyslu, obchodu a živností společnosti Bromfilm; a časopiseckou cenu Modrá stuha od Českého filmového zpravodaje. V témže roce, kdy natočil Tuláka Macouna, režíroval snímek Bílá jachta ve Splitu a spolurežíroval s Vlastou Burianem a Čeňkem Šléglem komedii Ulice zpívá. O rok později vznikla v produkci Bromfilmu pod taktovkou nikoho jiného než Ladislava Broma komedie Život je krásný s Oldřichem Novým a bývalou spolužačkou Lídou Baarovou v hlavních rolích.

V roce 1942 natočil Brom film Skalní plemeno, v němž debutovala mladá Dana Medřická. Snímek měl ovšem premiéru až 17. 3. 1944, jelikož Brom byl po dotočení filmu udán, vyslýchán a vězněn. Jeho propuštění dalo snímku možnost jít do kin. Brom již další celovečerní snímek nenatočil. V roce 1945 ho znárodnění československého filmového průmyslu přivedlo na mizinu. Tehdy pochopil, že musí začít znovu a jinde, a tak roku 1948 s malým zavazadlem a téměř bez peněz emigroval do zahraničí; tam později přijal jméno John Ladislav Brom.

Ladislav Brom nebyl pouze režisérem. Byl scénáristou, psal scénáře většinou ke svým filmům, a to ve spolupráci s dalším scénáristou – Klapzubovu XI. s Karlem Steklým, Bílou jachtu ve Splitu s Janem Kaplanem a Bedřichem Šulcem nebo Ulice zpívá s Čeňkem Šléglem. Byl také skladatel textů k písním, složil písně např. k U pokladny stál, Tulák Macoun nebo Klub tří. Dále byl hercem, hrál v melodramatu Miroslava Krňanského Bezdětná nebo v již zmiňovaném Kmínkově filmu Klub tří a v dalších. Také byl majitelem firmy Bromfilm, která produkovala takové filmy, jako jsou U pokladny stál, Přednosta stanice nebo Přítelkyně pana ministra.

V zahraničí se z něj stal dokumentarista, spisovatel a cestovatel. Žil ve Francii, v Německu, ve Spojených státech amerických a jeho velkou vášní a náplní života se mu stala Afrika, pro kterou žil, o níž psal, jíž natáčel, kam cestoval a kterou prosazoval. Do Československa se již nevrátil, ačkoliv v roce 1968 cestu do své rodné země plánoval. Než ji ale stačil uskutečnit, obsadila Československo sovětská armáda. O necelý rok později, v lednu 1969, zemřel cestou z Montrealu do New Yorku, kde v tu dobu pobýval s rodinou.

DO OBCHODU - KOUPIT DVD