Eduard Cupák - vynikající herec psychologicky náročných rolí intelektuálního typu

Narodil se 10. března 1932 v Brně - Řečkovicích v rodině tiskárenského řidiče. V deseti letech přišel o otce, který byl i se svou matkou nacisty popraven za údajné falšování potravinových lístků. V roce 1947 začal studovat herectví na brněnské Státní konzervatoři a poté na nově vzniklé Janáčkově akademii múzických umění. V letech 1953-55 hrál v pražském Armádním uměleckém divadle a v Ústředním vojenském souboru. Od poloviny 50. let působil v Městských divadlech pražských (1955-59), kam se opět po dvou sezonách v Divadle S. K. Neumanna (1959-61) vrátil a kde své trvalé angažmá také ukončil. Na jevišti na sebe upoutal na počátku 60. let pozornost zejména legendárními postavami Cida a Ruye Blase. V roce 1968 z divadla odešel a do konce života na jevišti už jen hostoval. Uplatnění nalézal především v rozhlase, ve filmu a televizi, v dabingové práci, ale také jako recitátor. Za normalizace mu nekompromisní postoj k režimu vynesl řadu represí.

Z někdejšího protagonisty senzitivních jinochů a mladých mužů se během druhé poloviny 60. let přehrál do charakterních rolí a v průběhu 70. a 80. let vyspěl ve vynikajícího herce psychologicky náročných rolí intelektuálního typu, v nichž dokázal uplatnit jemný humor, ironii a sebeironii (Mladý muž a bílá velryba, Urfaust, Drobečky z perníku).

Ve filmu debutoval hned na začátku 50. let jako Tomáš, syn myslivce Machovce, ve Steklého stejnojmenné adaptaci Jiráskova románu Temno. O dva roky později postavu tohoto spisovatele ztělesnil v Krškově životopisném snímku Mladá léta. A byl to právě režisér Václav Krška, který jej obsadil do hlavních rolí svých filmů Měsíc nad řekou a Stříbrný vítr podle předloh Fráni Šrámka, jimiž se stal generačním idolem a zapsal se do historie českého filmu jako nezapomenutelný představitel lyrického mládí.

V žádné z dalších rolí mladých mužů, které na plátně vytvářel až do poloviny 60. let (Olověný chléb, Jan Hus, Ztracená stopa, Ročník jedenadvacet, Cesta zpátky, Sny na neděli, Vina Vladimíra Olmera, Žižkovská romance, První parta), už nepřekročil význam těchto dvou postav. Na konci 60. let, kdy už pracoval více v televizi, se stal jeho nejvýznamnější filmovou rolí farář Schmidt ve Vávrově Kladivu na čarodějnice.

Hned na počátku 70. let dostal zajímavou hereckou příležitost ve sci-fi komedii Václava Vorlíčka „Pane, vy jste vdova!“, ve které vytvořil manželský pár s Olinkou Berovou (Olgou Schoberovou) a často potom hrál v kriminálních a dobrodružných filmech (Vím, že jsi vrah, Lupič Legenda, Tajemství zlatého Buddhy, Sedmého dne večer aj.). Nejzávažnější z řady postav současných mužů, Viktora Pance, tehdy vytvořil v Jirešově přepisu stejnojmenného románu Vladimíra Párala Mladý muž a bílá velryba.

http://youtu.be/fz9S4i2xfIM

V 80. letech, kdy už si ve filmu zahrál jen zřídka, se na plátně objevil např. jako doktor v Renčově Requiem pro panenku nebo abbé v Troškově Pokladu hraběte Chamaré.
Ve filmu si naposled zahrál v roce 1993 jako Rozum v pohádce režiséra Zdeňka Zelenky Nesmrtelná teta. O rok později svou filmografii uzavřel rolí vypravěče v Troškově pohádce Princezna ze mlejna.

Zcela mimořádné výkony odvedl ve filmovém a televizním dabingu, mezi jeho nezapomenutelné party patří „basistka Daphné“ v americké komedii režiséra Billyho Wildera Někdo to rád horké nebo Soames Forsyth v anglickém televizním seriálu Sága rodu Forsythů. Za celoživotní mistrovství v dabingu mu byla v roce 1995 udělena Cena Františka Filipovského.

Hrál v mnoha televizních inscenacích a filmech (Zločin pátera Amara, Rudá v černé, Škola hrou, Rekviem za Kouzelnou flétnu, Chléb a písně, Julián Odpadlík), seriálech (Taková normální rodinka, F. L. Věk, Dnes v jednom domě) a jeho hlas také provázel dlouhou řadu Večerníčků.

Z posledních televizních inscenací z 90. let to byly hlavní role v dramatu Dáma ví, kdy přijít nebo v komediích Láska zlatnice Leonetty a Dva z nás, zahrál si v inscenaci Mistr Kampanus, v Pohádce o věrnosti, Duhové hoře a v Příběhu kriminálního rady. Pro svůj kultivovaný hlasový projev nalézal také časté uplatnění v rozhlase, vystupoval v Lyře Pragensis a jeho herecké mistrovství je uchováno na řadě zvukových nosičů.

Jeho životní cesta se uzavřela v Praze dne 23. června 1996, kdy podlehl těžkému plicnímu onemocnění. Jeho osobnosti byl věnován pořad v televizním cyklu Předčasná úmrtí a zasvěcenou monografii Eduard Cupák napsal divadelní kritik a teoretik Jindřich Černý (1998).

Filmografie - výběr:

1947    HERECKÉ MLÁDÍ
1950    TEMNO
1952    MLADÁ LÉTA
1953    MĚSÍC NAD ŘEKOU / OLOVĚNÝ CHLÉB / PŘICHÁZEJÍ Z TMY
1954    JAN HUS / KVĚT REPUBLIKY / STŘÍBRNÝ VÍTR
1955    Z MÉHO ŽIVOTA / ZTRACENÁ STOPA
1956    LABAKAN / VINA VLADIMÍRA OLMERA
1957    ROČNÍK JEDENADVACET
1958    CESTA ZPÁTKY / ŽIŽKOVSKÁ ROMANCE
1959    DŮM NA OŘECHOVCE / PRVNÍ PARTA / SNY NA NEDĚLI

Tučně zvýrazněné filmy můžete zakoupit na www.filmexport.cz nebo tel. 261 213 664.