Božena Němcová - svůj životní úděl vyvažovala literární tvorbou

Narodila se jako Barbora Panklová v roce 1820 ve Vídni. O přesné datum jejího narození a o její rodiče se dosud vedou spory. Jednou z domněnek je, že rakouský Němec, panský kočí Johann Pankl, a česká služka Terezie Novotná, které oba zaměstnávala vévodkyně Zaháňská, mohli být pouze jejími adoptivními rodiči. Tudíž namísto dne jejího narození mohli dát zapsat datum, kdy si děvčátko osvojili, takže skutečný den narození může spadat před uváděné datum 4. února 1820.

Inspirací pro spisovatelčino dílo se stalo dětství a mládí strávené v Ratibořicích, návštěva školy v České Skalici a necelých pět let trvající soužití s babičkou Magdalenou Novotnou. V roce 1837 se provdala za úředníka finanční stráže Josefa Němce, uvědomělého vlastence, avšak muže neklidné povahy a těžkého údělu, který byl často překládán z místa na místo. Za svůj postoj v událostech revolučního roku 1848 byl vyšetřován a perzekvován a v roce 1857 dán do výslužby s nepatrnou penzí. Měl pak různá zaměstnání v Praze i mimo ni a často byl i bez zaměstnání.

Rozhodující význam pro spisovatelčinu literární tvorbu měla Praha, kde poznala českou vlasteneckou elitu (Havlíček, Frič, Čelakovský, Erben, Purkyně, Nebeský, Klácel, Světlá, Podlipská, Amerling) a začala psát básně a pohádky. Odtud podnikala své nejvýznamnější, opakované cesty za manželem a do lázní na Slovensko (stýkala se také s významnými představiteli slovenské kultury, jakými byli např. S. J. Chalupka, J. Král´, G. K. Zechenter, A. Sládkovič).

Svůj životní úděl finančně špatně zajištěné a strádající živitelky čtyř dětí a osoby pod policejním dohledem vyvažovala literární tvorbou, mnoha přátelskými kontakty a několika milostnými vztahy. Sebe i děti živila z hubených literárních honorářů a z příležitostných podpor. K stále se zvyšujícímu hmotnému nedostatku se družily nemoci dětí i jí samotné. Koncem léta 1861 utíkala i od dětí, o které se předtím neúnavně starala, a po rozchodu s manželem odešla do Litomyšle redigovat své spisy a věnovat se pouze literatuře. Zcela tělesně i duševně vyčerpanou a také těžce nemocnou ji odtud manžel odvezl zpět do Prahy, kde 21. ledna 1862 předčasně zemřela.

Stala se zakladatelkou novodobé české prózy. S osobitým vypravěčským talentem umělecky zpracovala české a slovenské pohádky, pověsti a legendy (Národní báchorky a pověsti, Slovenské pohádky a pověsti). Za svého pobytu na Chodsku se seznámila s tradičním lidovým a venkovským světem, který realisticky zachytila v publicistických črtách, úvahách a beletristických obrazech ze života (Obrazy z okolí domažlického, Obrázek vesnický, Selská politika, Hospodyně, na slovíčko).

V 50. letech psala povídkové obrazy venkovského a maloměstského života (Pomněnka šlechetné duše, Karla, Divá Bára, Chudí lidé, Chyže pod horami, Dobrý člověk, Pan učitel). Vrcholným dílem „obrazů venkovského života“ je její Babička, ve které postava prosté venkovské ženy ztělesňuje ideál moudrosti a životní harmonie. Rozsáhlejší prózy novelistického typu představují Pohorská vesnice nebo V zámku a v podzámčí.

Její dílo se objevuje v divadelních dramatizacích a zhudebněních, inspirovalo řadu výtvarných umělců a nemohlo nechat bez povšimnutí ani filmaře.Tak už v roce 1921 se prvního filmového přepisu Babičky zhostila režisérka Thea Červenková a první představitelkou hlavní role se stala Ludmila Innemannová, za kamerou stál Josef Brabec. Na konci 20. let potom Pohorskou vesnici natočil režisér Miroslav Josef Krňanský.

Už ve zvukové éře začal podle Babičky natáčet drama Viktorka scenárista a režisér Jan Svoboda. V září 1935 byly natočeny pouze exteriéry, ale pro neutěšenou finanční situaci výrobny se už do ateliéru film nedostal. Na konci 30. let měl připravený literární scénář a synopsis Babičky také Jiří Frejka, ale z natáčení rovněž sešlo. Teprve v roce 1940 Babičku zfilmoval podle vlastního scénáře režisér František Čáp (na scénáři spolupracovali také Karel Hašler a Václav Wasserman), který do hlavní role obsadil Terezii Brzkovou. Za kamerou stál Karel Degl.

Po 2. světové válce se ujal povídky Divá Bára režisér Vladimír Čech. Film s Vlastou Fialovou v životní roli zaznamenal u diváků velký úspěch a byl prodán do řady zemí. Autorem televizního dvoudílného přepisu Babičky z počátku 70. let s Jarmilou Kurandovou v hlavní roli (promítal se také v kinech) byl režisér Antonín Moskalyk.

Od 50. let až do současnosti se potom na filmové plátno dostávaly už jen různé její pohádky, a to vedle hraných filmů i jako loutkové (Trnkův Bajaja) nebo kreslené snímky (Čert a Káča v režii Václava Bedřicha, Dvanáct měsíčků Eduarda Hofmana).

Z těch hraných byly nejúspěšnější Pyšná princezna Bořivoje Zemana a Tři oříšky pro Popelku Václava Vorlíčka. Zatím naposledy čerpal motivy z jejích pohádek pro svůj film Anděl Páně režisér Jiří Strach.

Spisovatelčino dílo zaznamenala v řadě inscenací a pohádek i televize, rozhlas a zvukové nosiče. K její osobě se váže řada dokumentárních snímků a její životní osudy zpracoval např. v hraném filmu Horoucí srdce režisér Otakar Vávra, který se k její postavě posléze vrátil ještě ve filmu Veronika. Zatím posledním filmem, jenž se inspiroval osudem spisovatelky, je německý snímek A tou nocí nevidím ani jedinou hvězdu režisérky Dagmar Knopfelové.

Filmografie:

1921    APr: BABIČKA
1928    APr: POHORSKÁ VESNICE
1935    APr: VIKTORKA
1937    APr: STŘEVÍČEK
1940    APr: BABIČKA
1949    APr: DIVÁ BÁRA
1950    APr: BAJAJA
1952    APr: PYŠNÁ PRINCEZNA
1954    APr: BYL JEDNOU JEDEN KRÁL ...
1955    APr: ČERT A KÁČA
1959    APr: PRINCEZNA SE ZLATOU HVĚZDOU
1960    APr: DVANÁCT MĚSÍČKŮ
1971    APr: BABIČKA  I.,II. / APr: PRINC BAJAJA
1973    APr: TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU
1977    APr: JAK SE BUDÍ PRINCEZNY
1978    APr: PRINC A VEČERNICE
1982    APr: SŮL NAD ZLATO
1983    APr: O STATEČNÉM KOVÁŘI
1984    APr: S ČERTY NEJSOU ŽERTY
1993    APr: SEDMERO KRKAVCŮ
1995    APr: JAK SI ZASLOUŽIT PRINCEZNU
2005    APr: ANDĚL PÁNĚ

Tučně zvýrazněné filmy si můžete zakoupit na www.filmexport.cz nebo tel. 261 213 664.

Vysvětlivky:

APr – autorka předlohy