Tomáš Holý: Herecká hvězda, která nezapadá

Tomáš Holý se narodil 17. března 1968 v Praze. V jeho osmi letech se z obyčejného kluka stala hvězda stříbrného plátna a televizních obrazovek. Svým přirozeným a spontánním hereckým projevem si získal diváky po celém Československu a ani pro následující generace není Tomáš Holý neznámé jméno. Filmaři s ním rádi spolupracovali a s úsměvem na tváři a možná i slzou v oku na něj vzpomínají.

Poprvé se před kamerou objevil, když mu bylo osm let. Tehdy totiž Oldřich Lipský natáčel komedii „Marečku, podejte mi pero!“ (1976) a náhoda chtěla, aby právě Tomáš Holý sehrál malou roli žáka Matuly. A vskutku to byla náhoda. Žáka Matulu měl původně ztvárnit někdo úplně jiný, ovšem kvůli náhlému onemocnění musel Lipský sáhnout po provizorním řešení. Tomášův strýc pracoval v Barrandovských atelierech jako rekvizitář a na Lipského prosbu, aby někdo přivedl malého kluka, který bude schopen odříkat tři věty před kamerou a netřást se při tom nervozitou, zareagoval tím, že přivedl svého synovce. Lipskému se Tomáš natolik zalíbil, že mu nabídl roli ve svém dalším filmu a Tomáš ji přijal. V Ať žijí duchové! (1977) Tomáš sehrál roli Vendelína Nademlejnského, a byť to nebyla hlavní role, Tomáš exceloval a prokázal, že má nesporné herecké kvality. Totiž jeho přirozený, autentický a upřímný herecký projev byl na takový věk zcela ojedinělý, a právě tím na sebe upozornil.

Téhož roku jako Ať žijí duchové! byl natočen v produkci Československé státní televize film Jak vytrhnout velrybě stoličku (1977). Hlavní roli měl sehrát malý kluk, a tak režisérka a zároveň autorka scénáře Marie Poledňáková nechala vyhlásit konkurz. Přišlo přibližně sto šedesát dětí, mezi nimiž byl samozřejmě i Tomáš Holý. Skrze všechna kola konkurzu se i přes svou nevýraznost dostával takřka díky náhodám a nakonec všichni byli vděčni za takové náhody. Tomáš konkurz vyhrál a na televizních obrazovkách se tak objevil po boku Jany Preissové a Františka Němce. Poledňákové komedie byla divácky úspěšná, což lze přičítat mnoha faktorům. Jedním z nich byl i Tomáš Holý. O rok později natáčí prakticky nepozměněný štáb pokračování pod názvem Jak dostat tatínka do polepšovny (1978). Hlavní role opět ztvárnili Tomáš Holý s Františkem Němcem a Janou Preissovou a film, byť žánrově částečně odlišný, byl diváky přijat opět velice dobře. V té době je Tomáš hercem druhým rokem. Mnozí herci, bez ohledu na věk, po takové době stále čekají na přízeň režisérů, scénáristů a také diváků. Tomáš Holý naproti tomu byl na výsluní. Při natáčení Jak dostat tatínka do polepšovny se den co den za štábem táhla skupina zvědavců – dětí i dospělých – které ani tak nezajímali František Němec s Janou Preissovou jako spíše Tomáš Holý. Jak sama Marie Poledňáková řekla: „Víte, on byl Tomáš bezesporu osobnost, naprosto spontánní kluk, který měl svoje radosti, bolesti, ale především čistou duši a silně vyvinutý smysl pro spravedlnost. V období, kdy já jsem s ním točila, mu sláva rozhodně hlavu nezamotala. Dělal si z toho legraci.“

V roce 1978 natočil ovšem více filmů. Malou roli Tomáše, syna inženýra Marcela Zodiaka, ztvárnil ve sci-fi filmu Ludvíka Ráži Tajemství Ocelového města (1978). Objevil se tak po boku tehdejších předních herců jako Josef Vinklář, Jaromír Hanzlík, Martin Růžek či Petr Kostka. A ještě téhož roku ztvárnil hlavní roli ve filmu Setkání v červenci. Za tuto roli navíc získal cenu za nejlepší herecký výkon na XVII. MFF v Panamě. Předčil tak i dobré herecké výkony Daniely Kolářové a Oldřicha Kaisera. Mimo to natočil také další dva televizní filmy. Komedii Ivo Nováka Miluji tě (1978) společně s Josefem Kemrem, Petrem Kostkou a Stellou Zázvorkovou a krátkometrážní komedii Babička je ráda (1978) po boku s Jiřinou Šejbalovou, Vladimírem Menšíkem či Natašou Gollovou.

Tomáš Holý byl jako herec po celou dobu své kariéry značně vytížený. Včetně výborných hereckých výkonů musel zvládat ještě školní povinnosti. Je obdivuhodné, že dítě v jeho věku bylo schopné vydržet takový – místy zřejmě poměrně hektický – styl života. Pouze v roce 1978 natočil, počítaje malé i velké role, televizní filmy i filmy pro kina, sedm snímků. Mezi ně je třeba také zahrnout první díl „šumavské trilogie“ Václava Gajera Pod Jezevčí skálou (1978). Rok po roce následovaly další díly Na pytlácké stezce (1979) a Za trnkovým keřem (1980). Za první díl tohoto triptychu získal Tomáš Holý cenu za nejlepší chlapecký herecký výkon na X. národní přehlídce filmů pro děti v Ostrově nad Ohří. Tomáš v životě mimo filmové plátno miloval přírodu. Pro něj, jako rodilého Pražáka, to byla jistá forma uvolnění se, pročištění si mysli, utříbení si myšlenek, uklidnění se či trávení volného času. Pravděpodobně proto ho jeho kolegové, přátelé a rodina neviděli v „šumavské trilogii“ jako Vaška, ale jako jeho samého.

Ve filmu Postavení mimo hru (1979) ztvárnil roli smrtelně nemocného Františka, nevlastního bratra hlavního protagonisty. Tato role se vymykala standardním typům postav, které Tomáš hrál. Zatímco do této doby Tomáš hraje převážně rošťáky s dobrým srdcem či veselé chlapce se zaječími úmysly, ve snímku Postavení mimo hru to byl pravý opak. V herecké filmografii Holého to není zrovna typické. Spíše než komediální postava se František jeví jako zcela dramatická. Kvůli nemoci nemůže postupně hýbat celým tělem a jediným světlým okamžikem v jeho životě je, když se vrátí domů jeho starší nevlastní bratr. František ovšem záhy umírá. Naproti tomu v televizním filmu Upír ve věžáku, natočeném také v roce 1979, ztvárnil Tomáš typickou postavu malého rošťáka. V této televizní komediální inscenaci můžeme vidět po boku Tomáše Holého Josefa Abrháma, Jiřinu Bohdalovou či Dagmar Veškrnovou-Havlovou.

Netypickou roli ztvárnil také v psychologickém snímku Jaromila Jireše Útěky domů (1980). Jako Honzík byl adoptovaným synem módní návrhářky Marie (Jana Brejchová) a leteckého mechanika Michala (Jan Kanyza). Netypická role to byla proto, že opět postrádala komické prvky a divácká obec dala najevo, že se jim nelíbí taková herecká poloha Tomáše Holého. Posledním celovečerním filmem byl pro něj Prázdniny pro psa (1980) Jaroslavy Vošmikové. Role, kterou Tomáš ztvárnil, se opět vracela do standardu, na nějž byli diváci zvyklí. Poté, téhož roku, hrál v televizním filmu Anna proletářka (1980). Ačkoliv roli přijmout nechtěl, byl k tomu prakticky donucen. Věděl, že to byla jakási kulturně-politická povinnost a že odmítnutí by mohlo v budoucnu zapříčinit problémy. Tou absolutně poslední filmovou zkušeností pro Tomáše Holého byl seriál natáčený v Západním Německu Připoutejte se, letíme nad Atlantidou (1980, Unterwegs nach Atlantis).

Poté Tomáš oznámil, že s herectvím končí. Nelíbila se mu představa, že by jednou mohl skončit jako neúspěšný herec. Zároveň také vnímal fakt, že herectví mu doslova vzalo kus života. Života, kdy mohl trávit čas jako typický klučina, a toho litoval. Rozhodl se tedy, že bude studovat práva jako jeho otec. Když byl v posledním ročníku na právech, přišla za ním Marie Poledňáková a přinesla mu ukázat scénář. Měl to být film, který by navazoval na Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny. Ačkoliv věděla, že Tomáš v něm hrát nebude, měl údajně ztvárnit malou nevýraznou roli. Ta měla znamenat pouze jakési ohlédnutí za hereckou kariérou a měla možná být i třešničkou na dortu zamýšleného filmu. Než ale vůbec k něčemu došlo, Tomáš Holý zemřel po tragické automobilové nehodě devět dní před svými dvacátými třetími narozeninami. Můžeme jen spekulovat, jak by se dnes Tomáš vyjadřoval ohledně své herecké kariéry či jakým právníkem by byl nebo zcela obecně, jaký život by žil. Máme ale filmy, které nám ho připomínají, a i po těch letech patří stále mezi oblíbené a samotný Tomáš Holý je dětským hercem, kterého zná generace po generaci; je hercem, který oslňoval a oslňuje svou bezprostředností, autentičností, přirozeností a laskavostí; je hereckou hvězdou, která nezapadá, a troufám si tvrdit, že ještě notnou dobu nezapadne.