ČESKÝ FILM SI ČTE

Naše kinematografie hojně čerpá z nevyčerpatelných zdrojů domácí literární produkce. Vždyť jen v období němé éry z natočených tří set šedesáti osmi filmů sto dvacet čtyři jich vzniklo jako adaptace! A u dvanácti čteme v kolonce námět jména cizích autorů. Mezi nimi také nejslavnějšího dramatika všech dob, Shakespeara, podle jehož komedie Mnoho povyku pro nic vznikl v roce 1913 snímek Šaty dělají člověka.

A ve zvukovém období od roku 1930 do osvobození z celkového množství tří set osmdesáti jednoho filmů je jich adaptacemi dvě stě jeden.

Stačí nahlédnout do objednávkového listu Filmexport Home Videa a objevíme zástup filmových adaptací slavných titulů. Namátkou: Advent, Alena, Babička, Batalion, Bílá nemoc, Čapkovy povídky, Ďáblova past, Dědeček automobil, Turbina, Dobrý voják Švejk a Poslušně hlásím, Fidlovačka, Cikáni, Klapzubova XI., Maryša, Muži v ofsajdu, Naši furianti, Pantáta Bezoušek, Pohádka máje, Předtucha, Psohlavci, Strakonický dudák, Stříbrný vítr, U snědeného krámu, Vlčí jáma, Vyšší princip…

Zfilmovaný Balzac

V době protektorátu bylo rozhodnuto, že Otakar Vávra natočí výpravný film Maskovaná milenka podle méně známé novely slavného Honoré de Balzaca, jejíž rukopis byl nalezen v roce 1911 a o několik měsíců později už vyšel v českém překladu. Lída Baarová poznamenala ve svých knižních pamětech, že „ve výsledném pojetí byl příběh dost nepravděpodobný, Vávra však s bravurou zvládl hromadné scény na plese v sálech, postavených na Barrandově.“

V úvodních scénách karnevalového plesu účinkovalo více než pět set komparzistů, mezi nimi i začínající filmař Jiří Krejčík.

Bylo konstatováno, že hrdinčino odhodlání k nemanželskému rodičovství má podobnost s činem Pacientky dr. Hegla, ovšem ve filmu Maskovaná milenka je to obráceno naruby, neboť podle Balzacových slov „jen ku vlastní ztrátě na svém štěstí může se žena pokusit svrhnout přísných pout, uložených jejímu pohlaví“.

Vlivný kritik A. M. Brousil napsal: „V záplavě efektní lubitschovské popisnosti zde nezapomněl na komorní psychologickou záležitost, jíž je pro váženého režiséra tento Balzac, i když v dobové kresbě prostředí se Vávra rovněž dopracoval spolehlivého účinu, jmenovitě ve scénách plesu a ve všech scénách nočních, sugestivně působivých a výtvarně čistých. V tom měl dva dovedné spolupracovníky: jednak architekta Zázvorku, jehož stavby vyhovují stylem i dramatickým účinem, náležejíce k nejlepším v českém filmu vůbec, a potom kameramana Pečenku, jehož snímek vedle ryzosti technické vyniká poetickým kouzlem, náležeje k nejlepším jeho projevům tvůrčím.“

Však také kameraman Ferdinand Pečenka a s ním i architekt Jan Zázvorka získali za svůj podíl na filmu Maskovaná milenka Národní cenu 1941.

Kritik Brousil si všiml pochopitelně i výkonů obou protagonistů. Baarovou pochválil za půvabný výkon, na kterém trochu kostrbatě ocenil „jeho jednotlivou výraznost v ucelenosti“; hlavně však zdůraznil, že herečka vypadá ve filmu překrásně. Gustava Nezvala velebí za druhou, vážnější část, v té první je podle kritika „trochu těžký“.

Otakar Vávra v knižních pamětech pomluvil Gustava Nezvala, který se údajně vžil až příliš do své role a začal si namlouvat Baarovou doopravdy, ale neohrabaně a trapně: „Když byla nastydlá, navrhl jí, že by se spolu mohli vypotit. Ve filmu byl pak jejich milostný kontakt pochybný.“

Na čem se milovali

Majitel Lucernafilmu Miloš Havel dal na film značné finanční prostředky, takže pro nádherné toalety se sehnali krásné látky a krajky. Mnohé kostýmy byly dovezeny z Vídně. Exteriéry se filmovaly v zahradě Petschkovy vily Pod Kaštany. Vilu, po válce předanou do užívání sovětskému velvyslanectví, nechal majitel vystavět ve stylu francouzského druhého baroka.

Renesanční nábytek ochotně zapůjčil za sympatický obnos ze svého zámku v jižních Čechách šlechtic Thurn-Taxis.

Jak však vyzvěděl Ondřej Suchý od architekta Zázvorky, Lída Baarová odmítla točit na posteli, kterou původně vybrali do dekorace filmového budoáru v barrandovských skladech. Herečka využila svých kontaktů s představiteli okupační německé moci a nijak se nerozpakovala vybrat si pro filmování vhodné lože ve skladech s ukradeným nábytkem židovských rodin poslaných do koncentráků. Když se jelo vybírat, vezla se autem ozdobeným vlaječkami SS.

Nákladný film byl dabován do němčiny, aby se mohl uplatnit i v kinech Třetí říše. Lída Baarová se tak znovu podívala do Berlína, tehdy už vydatně bombardovaného. Jak se pochlubila, ona neutíkala do krytu, během jednoho náletu odhodlaně popíjela koňak v hotelovém baru.

Postel si pak zahrála ještě v německém filmu nazvaném Carl Peters, což bylo jméno afrického kolonisty.

Po válce si našli postel na Barrandově podle fotografie z filmu dva židovští spoluobčané, kteří přežili. Jaké bylo překvapení přihlížejících, když jeden z nich rozpáral část přehozu a vyndal řetízek s olůvky, které svou zátěží udržovaly v patřičné poloze našité volány. Tedy olůvka… Domnělý ničitel malým nožíkem opatrně oškrábal šedou barvu – a zablýskl se diamant. Bylo jich celkem padesát.

Až se budete dívat na Maskovanou milenku, kterou vydává na DVD Filmexport Home Video, nenechte se strhnout pouze podívanou na milostné eskapády obou protagonistů, ale povšimněte si také, na čem leží. Kdyby tak tušili, na čem se milují!

FOTO: archiv FEX