Ať žije váš nebožtík, pane Haasi

Kvůli panu Richardu Načeradci, první velké roli ve zvukovém filmu, musel Hugo Haas deformovat svůj zevnějšek. Třicetiletý muž líbivého zevnějšku se ukryl pod masku zralého padesátníka s knírem, který se téměř výlučně pohybuje se cvikrem na nose a s kloboukem zvaným buřinka na hlavě.

Postavy starých mužů pak pohledný herec hrál rád i později, například ve filmech Zapadlí vlastenci (švec Adam Hejnů), Poslední muž (profesor Kohout), Ulička v ráji (pohodný Tobiáš) či Velbloud uchem jehly (Pešta).

Postupně se jejich zjev stával opravdu štětinatým, a to díky porostu hlavy, často střiženému „na ježka“, a huňatému obočí, které naježeně trčí z obličeje. Oděv těchto mužů je omšelejší a bídnější; prozrazuje sociální situaci postavy.

Převleky a masky svých staříků vytvářel Hugo Haas s velkým nadšením, protože se tím bavil. Radost ze hry je patrná téměř z každého jeho gesta. Mladého herce, který nebyl ješitný na svůj civilní vzhled a půvab, ovšem prozradí jiskrný pohled očí.

Jestliže jsou Haasovi staříci produktem metafyziky, principu hry, podařilo se mu vyjádřit prostřednictvím postav vrstevníků z komedií Martina Friče generační pocity mladých mužů třicátých let. Při vší potřeštěnosti postav a situací mají komedie Život je pes a Ať žije nebožtík realistický základ. Neignorují sociální a společenskou realitu doby, ukazují její typické problémy, jako kupříkladu nezaměstnanost. Ale jestliže Voskovcovi a Werichovi hrdinové zdolávají nástrahy a záludnosti této doby kolektivním nadšení shodně postižených a cítících mladých lidí – kamarádů, je rovněž tak vítězný hrdina Haasův sám. Vlastně ne tak docela. Má vedle sebe slečnu, stejně mladou a stejně tak moderní dívku, která je jeho parťačkou a spoluspiklencem, protože oba spojuje kromě citů i stejný dar humoru. Tou partnerkou byla, jak známo, Adina Mandlová, v té době i partnerka v Haasově osobním životě.

Herec spolu s režisérem napsali i scénáře – ten ke komedii Ať žije nebožtík se původně jmenoval „Pacient č. 13“. Podobně jako jejich jiný komediální film, Mazlíček, je i tento film spíše rozvedenou anekdotou a rovněž mu chybí propracovanější stavba děje. Zde se však podařilo nápady lépe spojit a tak vznikla komedie, která překračuje průměr tehdejší produkce. Kritik Lubomír Linhart napsal: „Třebaže tento film není žádným objevem, přece neuráží banalitou a nevkusem. Je to lehký, zábavný film, v němž situační komiku nahrazují často jen slovní vtipy, ale který přesto splňuje svůj nenáročný úkol – pobavit.“

Film Ať žije nebožtík bývá také hodnocen jako první pokus o českou crazy čili bláznivou komedii.

Velkou reklamu mu udělal v době premiéry soudní spor: režisér Gustav Machatý se začal s Haasem soudit o autorství námětu, ale prohrál.

FOTO: archiv Filmexport