Karlovarské vavříny

Filmoví tvůrci přivezli do Karlových Varů své příběhy letos už po osmačtyřicáté. Mezinárodní filmový festival tentokrát zahájilo slavnostní mimosoutěžní uvedení nejnovějšího snímku francouzského režiséra a scenáristy (mj. Oscar za scénář komedie Věčný svit neposkvrněné mysli) Michela Gondryho Pěna dní. Lesk večeru měla dodat hlavní představitelka Audrey Tautou, která svou hvězdnou kariéru odstartovala v roce 2001 právě na karlovarském festivalu vítězným filmem Amélie z Montmartru, ale díky poranění po nešťasnému pádu z kola se musela omluvit. Film, natočený podle kultovního románu francouzského spisovatele Borise Viana, uvidíme už v létě také v našich kinech. Festivalové hvězdné nebe ale hned na samém počátku doslova rozzářila hollywoodská hvězda John Travolta, který si do Varů přijel pro Cenu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii a stal se tu díky svému „nehvězdnému“ vystupování na tři dny miláčkem publika. Divákům se zároveň představil ve svém nejnovějším filmu Sezóna zabíjení, kde hraje společně s Robertem De Nirem, a ovace sklízel i v Letním kině před uvedením legendární Pomády.

Devítidenní festivalové menu bylo opět pečlivě vybrané, pestré a vytříbené, navíc servírované většinou už v digitálních kinech. Novinkou byla sekce Imagina, zaměřená na experimentální a avantgardní snímky, klíčovou událostí se stal příjezd Borderline Film, tria mladých nezávislých filmařů z Brooklynu (Antonio Campos, Sean Durkin a Josh Mond), kteří zde představili plody své desetileté práce, nechyběly hororrové oblíbené Půlnoční filmy, a pro fajnšmekry byl připraven retrospektivní vhled do kurdské kinematografie v jejích různých podobách. Letošní pocty potom patřily americkému režiséru Jerrymu Schatzbergovi a především další hvězdě festivalu, držiteli tří Oscarů, Zlatých glóbů či cen BAFTA, kontroverznímu režiséru (a také scenáristovi a producentovi) Oliveru Stoneovi, který ve Varech osobně uvedl ukázky ze svého nového dokumentárního cyklu Nevyřčené dějiny Spojených států, mapujícím moderní dějiny USA. Na závěrečném večeru mu prezident festivalu Jiří Bartoška předal Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. A toto vysoké ocenění za celoživotní tvorbu bylo uděleno v průběhu festivalu také jednomu z nejvýznamnějších českých výtvarníků, Theodoru Pištěkovi (mj. Oscar za kostýmy Formanova Amadea). K mnoha gratulantům se vedle kameramana Miroslava Ondříčka osobně připojila další herecká hvězda, rovněž Oscarem v Amadeovi oceněný představitel Salieriho, americký herec F. Murray Abraham.

Ze čtrnáct titulů v hlavní soutěži celovečerních hraných filmů vybírala ty nejlepší mezinárodní porota, jejíž prezidentkou byla letos světově proslulá polská režisérka Agnieszka Holland, autorka nedávno dokončeného třídílného a téměř čtyřhodinového projektu HBO Hořící keř, představujícího sugestivní panoráma české společnosti na počátku normalizační éry po upálení Jana Palacha. Dílem mimořádných kvalit, kterému byla udělena Velká cena – Křišťálový glóbus, se stal Velký sešit maďarského režiséra Jánose Szásze. Téměř sedm let připravovaný snímek vznikl v evropské koprodukci Maďarska, Německa, Rakouska a Francie. Jeho předlohou byla stejnojmenná románová prvotina předloni zesnulé maďarské, ale francouzsky píšící spisovatelky Agoty Kristofové, která od roku 1956 žila v exilu ve Švýcarsku. Jde o příběh dvou třináctiletých chlapců – dvojčat, donucených strávit poslední léta druhé světové války v péči kruté babičky na statku kdesi v pohraničí.“Velký sešit je pro mě válečný film bez války, příběh o nevinných, ale krutých dětech, které odolávají vší morálce,“ charakterizuje svůj film režisér Szász. Nesmírně emotivní až šokující příběh, vyprávěný prostřednictvím obou chlapců, nasnímal proslulý rakouský kameraman Christian Berger (stál za kamerou Hanekeho Pianistky nebo Bílé stuhy). Zvláštní cenu udělila porota filmu Pole v Anglii, který natočil jeden z nejzajímavějších britských režisérů současnosti Ben Wheatley. Silně stylizovaný a žánrově těžko zařaditelný černobílý film (něco mezi groteskou a halucinogenním hororem) jehož hrdiny představuje hrstka dezertérů z anglické občanské války, může třeba evokovat naši současnost tím, jak ukazuje dobové krutosti a špinavosti. Cenou za nejlepší režii byl poctěn Jan Hřebejk, který v soutěži uvedl vztahové psychologické drama Líbánky o stínech minulosti, které zasáhnou přítomnost. Nejlepšími herci se stali Ólafur Darri Ólafsson za roli poslance, lidské trosky zcela ovládané démonem alkoholu v islandském snimku XL a čtveřice hereček (Amy Mortonová, Louisa Krauseová, Emily Meadeová a Margo Martindaleová) z amerického dramatu Ptáče o následcích tragické události na maloměstě. Pro další karlovarské vavříny si přijela tvůrčí manželská dvojice Krzysztof Krauze a Joanna Kos-Krauze (Křišťálový glóbus 2005 za snímek Můj Nikifor), která tu uvedla černobílý stylizovaný portrét nejslavnější cikánské básnířky na světě Bronislavy Wajsové (1908-87), známé jako Papusza. Bez povšimnutí poroty nakonec zůstal u festivalového publika preferovaný italský snímek Ať žije svoboda režiséra Roberta Andóa, který je komediálně laděným obrazem rozhádané politické scény současné Itálie s vynikajícím Tonim Servillem v hlavní dvojroli.

Také soutěž Na východ od Západu přinesla další úspěch Polákům. Loni se ve Varech v sekci Fórum nezávislých představil debutem V ložnici mladý režisér Tomasz Wasilewski a poté s ním bodoval na řadě mezinárodních festivalů. Za svůj druhý celovečerní film Plovoucí ležáky, který Wasilewsi označuje za „první polský LGBT film“,získal tentokrát Hlavní cenu. Odvážný a otevřený snímek otevírá nejen pro Poláky dosud značně tabuizované téma homosexuality. Wasilewského vizuálně podmanivá gay romance se citlivě dotýká otázek odhalování lidské sexuality, hledání vlastní identity i touhy po její akceptaci společností.

Soutěž dokumentů do 30 min. vyhrál dánský tvůrce Emil Langballe a jeho britský snímek Beach Boy o ženské sexuální turistice v Keni, v dokumentech nad 30 min. to byla koprodukční rusko-německo-česká Roura režiséra Vitalije Manského, která je zneklidňujícím portrétem transsibiřského plynovodu, na němž je závislá většina Evropy.

Dramaturgům se opět podařilo získat do bohatého festivalového programu i oceněné filmy z Berlinale (např. Epizoda ze života sběrače železa, Gloria, Pozice dítěte), Cannes (Heli, Jaký otec, takový syn), Benátek (Vyplnit prázdnotu, Tango libre) či Sundance (Fruitvale) a další lahůdky. Nejúspěšnějším diváckým filmem se stala v předvečer zakončení festivalu mimo soutěž uvedená rockenrolová komedie Alice Nellis Revival. Příběh čtyř muzikantů, kteří se po letech dají znovu dohromady má ambice stát se hitem letošního léta (Divácká cena deníku Právo). Pokud jste se letos do Varů nedostali, budiž vám útěchou, že řada festivalových filmů míří do distribuce a na DVD.

S osmačtyřicátým ročníkem je spojeno i neopomenutelné jubileum. Na počátku devadesátých let se totiž uvažovalo o zrušení karlovarského festivalu jako přežilého a bezperspektivního. A letos je tomu právě dvacet let, co se o jeho záchranu rozhodli bojovat a vedení se ujali Jiří Bartoška jako prezident a dr. Eva Zaoralová jako umělecká ředitelka (dnes ve funci umělecké poradkyně současného uměleckého ředitele Karla Ocha a týmu jeho dramaturgů). Především díky nim získal karlovarský mezinárodní festival znovu prestiž, renomé a lesk.