49. MFF KARLOVY VARY: Z filmové řeky se vynořil Kukuřičný ostrov

Festivalové logo připomínající „prasátko“ se stalo učitě oním příslovečným prasátkem pro štěstí, které bylo dáno do vínku letošnímu 49. ročníku karlovarského MFF (4. až 12. července). Festival  opět provázel mimořádný zájem (téměř 12 500 akreditovaných návštěvníků), uvedeno bylo 245 filmů (33 ve světové, 19 v mezinárodní a 6 v evropské premiéře, 62 byly debuty, mezi nimi mimo soutěž už tradičně i vítězové z prestižních světových přehlídek), poměrně přálo i počasí a festivalové nebe rozzářilo i několik světoznámých hvězd. Lesk zahajovacímu i zakončovacímu ceremoniálu dodala letos mimořádně vyvedená a dechberoucí show bratří Cabanů se stylizovanou bouřkou s proudem deště a dívkami v plavkách na vodních skluzavkách – to vše v rytmu swingu. Ale festival, to je především soutěž a její filmy. 

      Karlovarský festival se může pochlubit hned čtyřmi soutěžními sekcemi, z nichž hlavní uděluje Velkou cenu– Křišťálový glóbus. Hlavní porota (za předsednictví španělského producenta a režiséra Luise Minarra) tuto prestižní cenu letos přiřkla gruzínskému tvůrci Georgu Ovashvilimu za jeho teprve druhý celovečerní snímek Kukuřičný ostrov. Ovashvili, který vystudoval filmařské řemeslo nejen v Gruzii, ale také na holywoodské pobočce Newyorské filmové akademie, přijel do Varů už podruhé. Před pěti lety tady v soutěžní sekci Na východ od Západu uvedl svůj celovečerní debut Druhý břeh, který potom posbíral na padesát cen a byl nominován na Evropský objev roku v rámci cen Evropské filmové akademie. Děj jeho nejnovějšího ani ne dvouhodinového snímku Kukuřičný ostrov se odehrává na jednom ostrůvku v řece Inguri, která tvoří přirozenou a zároveň výbušnou hranici, dělící Gruzii od Abcházie. Sem se na několik měsíců uchýlí starý rolník se svou šestnáctiletou vnučkou vypěstovat kukuřici, která jim má pomoci přežít zimu. I když režisér dává tušit obávanou současnost, jde tu o něco jiného: Ovashvili natočil emotivně nesmírně silné drama o intenzivním sepětí člověka a přírody. Své univerzální sdělení předává téměř bez použití slov, zato s doslova čarující kamerou.

Vítězný snímek, uvedený ve světové premiéře, byl natočen v koprodukci Gruzie, Německa, Francie, Kazachstánu a také České republiky a režisér trval na natočení na 35mm film („Já na pětatřicítce vyrostl, a že u ní zůstávám, mi dodává sebedůvěru. Je mi jedno, že se to už dnes tolik nenosí“).

   Hned dvě ocenění – Zvláštní cenu poroty a Cenu za režii - udělila hlavní porota maďarské smutné grotesce ze současnosti Volný pád (koprodukce Maďarsko, Francie a Jižní Korea), promítnuté rovněž ve světové premiéře. Její tvůrce, letošní čtyřicátník György Pálfi, patří k nejvýraznějším maďarským režisérům současnosti. Je držitelem mnoha festivalových ocenění (např. Evropská filmová cena za objev roku 2002 za celovečerní debut Škyt) a také on soutěžil ve Varech už podruhé (prvně v r. 2009 s filmem Nejsem tvůj přítel) . V jeho nejnovějším opusu sledujeme, jak starší žena podá svému muži čaj, vyběhne na střechu budapešťského činžáku a skočí. Posléze dole vstane, aby se vrátila a společně s ní potom nahlížíme v několika epizodách do různých příbytků šestipatrového domu. Pálfi střídá způsoby vyprávění a s velmi osobitým humorem a imaginací, vše za doprovodu pulzujícího soundtracku brazilského DJ Amona Tobina, podává nedobrou zprávu o stavu lidstva a šílenství soudobé společnosti. Možná trochu nadhodnocený ryze artistní snímek extravagantního tvůrce uspokojí především stejně naladěné náročné cinefily. 

     Zcela oprávněné byly udělené ceny za herecké výkony. V roli Amy-Jo, dcery legendárního jazzového pianisty Joea Albanyho, uchvátila vycházející hollywoodská star Elle Fanningová z amerického hvězdně obsazeného životopisného snímku Až na dno režiséra Jeffa Preisse.  Dlouhodobý potlesk po projekci belgicko-kanadského snímku režiséra Davida Lamberta Jsem tvůj (příběh o mladém Argentinci, který se ve snaze zajistit si lepší budoucnost vydává do malého belgického městečka žít s homosexuálním majitelem pekařství) patřil vedle režiséra oběma hlavním protagonistům, avšak charisma mladého Argentince Nahuela Péreze Biscayara bylo naprosto nepřehlédnutelné. Pro nejvyšší herecké ocenění se dokonce znovu vrátil z Argentiny.

     Poprvé v historii karlovarské soutěže byl uveden také celovečerní animovaný film. Šutry v kapsách natočila ho dnes v New Yorku žijící lotyšská režisérka Signe Baumaneová, jenž se prostřednictvím vlastní osobité výpovědi vyrovnává s dědičnou nemocí (depresemi). Ty ve filmu charakterizuje působivými obrazovými metaforami, které však díky verbálně nabitému komentáři a rychle plynoucím titulkům budou i zdatnému divákovi zřejmě unikat.

     V hlavní soutěži letos chyběly filmy z tradičních filmařských velmocí, jak je představují Itálie, Španělsko nebo Německo. Podle vyjádření uměleckého ředitele festivalu Karla Ocha ale  zmíněná teritoria zkrátka nic zajímavého nenabídla a festivalový výběr se řídí podle kvality filmů, nikoli zemí. Znatelná byla opět absence opravdu velkých a silných příběhů v soutěži. Že by opustily karlovarské filmové plátno?

     V soutěžní sekci Na východ od Západu zvítězil debut Ivana I. Tverdovského, rusko německý snímek Nápravná třída. Jeho hrdinkou je invalidní  Lena, která se po letech domácího studia s nadšením vrací do školy, ale přístup učitelek, které mají žáky ve speciální třídě na starosti, jí brzy přináší kruté rozčarování. Maximálně věrohodné drama vypráví o nerovném boji jednotlivce se zkostnatělou školní institucí, s předsudky a se společností, která těm, kdo se odlišují hází klacky pod nohy. Zvláštní uznání získal film Barbaři režiséra Ivana Ikiće, natočený ve spolupráci Srbska, Černé Hory a Slovinska. Prostřednictvím jednoho osudu vněm režisér podává autentickou zprávu o mladé srbské generaci, která podle slov režiséra „vyrůstá ve společnosti, jež ztratila hodnoty a v níž bují jen korupce, amorálnost, zločin a zneužívání moci.“

     V soutěži dokumentárních filmů zvítězil v kategorii snímků nad 60 minut belgický dokument režisérky Teodory Any Mihaiové Čekání na srpen o životě sedmi rumunských sourozenců, jejichž matka odcestovala za prací do Itálie. Zvláštní uznání pak připadlo rakouskému roadmovie Sicflajš režisérky Lisy Weberové o nedostatku lásky a nadhledu. Odehrává se během cesty autem z Vídně do Norska a pohlíží na manželství dvou sedmdesátníků, deformované desetiletími společného soužití.

V kategorii do 30 minut zabodovala chorvatská satira o masovém turismu Autofokus režiséra Borise Poljaka. Zvláštní uznání si odnesla Královna argentinského režiséra Manuela Abramoviche o přípravě jedenáctileté dívenky, která se má stát královnou karnevalového průvodu a podstupuje tak příkoří kvůli prestižním přáním svých rodičů.

     V soutěži Fórum nezávislých zvítězil německý snímek izraelské režisérky Ester Amramiové Někde jinde. Film, který bude zakoupen do vysílání ČT, vypráví o osobních pocitech a zkušenostech režisérky, neschopné zakotvit v Berlíně a v zemi, která jí umožňuje svobodně myslet, ale ani v domovském Tel Avivu, kde je naopak nutno respektovat tradice a rituály a kde se v každém příchozím tuší nepřítel.

    Divácká cena deníku Právo letos připadla nejnovějšímu, ve světové premiéře a mimo soutěž uvedenému snímku Olgy Sommerové Magický hlas rebelky. Tradičně natočenému portrétu Marty Kubišové, trojnásobné držitelky Zlatého slavíka, mluvčí Charty 77 a nositelky francouzského Řádu čestné legie, se po jeho uvedení ve světové premiéře dostalo téměř dvacetiminutového aplausu, který patřil  nejen národem milované hlavní protagonistce, ale i úspěšné režisérce. 

     Ceny za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii si letos z Varů odvezli Američané - herec, režisér a producent Mel Gibson a režisér William Friedkin.  

     Ačkoliv Gibsonův příjezd provázely určité projevy nevole zejména ze strany židovských kruhů (Gibsons je za svůj kontroverzní snímek Umučení Krista obviňován z antisemitismu),   žádné vášně během jeho pobytu ve Varech nakonec nikdo nerozdmýchával. Herecká legenda uvedla v Letním kině svůj pětatřicet let starý filmový hit Šílený Max, který v podstatě odstartoval jeho kariéru, v Thermálu potom svůj poslední režijní počin Apokalypto a natočila s moderátorem Markem Ebenem oblíbenou televizní talk show Na plovárně. Hollywoodská super star odjížděla z Varů nadšená publikem, samotným festivalem a s příslibem návratu stejně jako loni John Travolta.

     Režisér William Friedkin zase přijel do Varů se svou manželkou, významnou producentkou Sherry Lausingovou, aby zde nejen převzal ocenění své celoživotní tvorby, ale také v premiéře uvedl digitálně restaurovanou verzi Mzdy strachu. Toto mistrovské dílo éry Nového Hollywoodu vidělo ve Velkém sále Thermálu 1200 nadšených diváků.

     K letošním oceněným patřil i herec a scenárista Zdeněk Svěrák, který v průběhu festivalu převzal v karlovarském divadle z rukou Jiřího Bartošky Cenu prezidenta MFF za přínos české kinematografii.

    Festival poctila svou přítomností  řada dalších významných osobností - např. hollywoodská star Laura Dernová, z evropských hvězd francouzská herečka a nyní i režisérka Fanny Ardantová či italský herec a zpěvák Franco Nero, na světovou premiéru režisérské verze filmu Andrzeje Wajdy Walesa: Člověk naděje přijel i polský exprezident Lech Walesa.

     Jubilejní 50. MFF Karlovy Vary se uskuteční uskuteční za rok od 3. do 11. července.

Photo © 49. MFF Karlovy Vary 2014