Čtyřnohé štěkající hvězdy

Již staří filmaři věděli, že diváky pobaví a zároveň dojmou scény s roztomilými a přítulnými pejsky nebo se zdatnými a statečnými hafany, kteří pomáhají svým pánům v nouzi nejvyšší. Diváci se zatajeným dechem sledovali odvážné kousky klasika v tomto oboru, hollywoodského vlčáka Rin Tin Tina, a smáli se povedeným kouskům Scrapa, bílého voříška s černou skvrnou přes levé oko, který věrně doprovázel Chaplinova tuláka Charlieho ve filmu Psí život. Při pohledu do odhodlaných či veselých očí čtyřnohých hvězd si nejeden divák povzdechl: Opravdu, jen promluvit…

JEDLÍK BERNARDÝN IVAN

To se stalo až po nástupu zvukové kinematografie, kdy se rozštěkal i český film. Hrdinou hned několika filmů se stal cvičený vlčák Rek, kterého dokonale vycvičil jeho majitel, námořní kapitán Vojtěch Musil. Rek si zahrál ve filmech Cácorka, Písničkář, Sedmá velmoc i V tom domečku pod Emauzy, ve kterých vystupoval pod svým pravým jménem. Ve filmu, jehož název Naše XI. prozrazuje, že se odehrává ve fotbalovém prostředí, ovšem představoval zvláště temperamentního vlčáka jménem Čert. Také v nedokončeném filmu z doby druhé světové války, nazvaném Žíznivé mládí, filmaři změnili Rekovi jméno na Cikán.

Psi se stali partnery i našich slavných komiků. Pro dosažení lepší souhry si někteří z nich vzali před kameru vlastní psy. Vlasta Burian tak učinil v komedii Tři vejce do skla, Saša Rašilov si přivedl do filmu Přijdu hned svého bernardýna Ivana. A Ivan hrál jako zkušený herec. Lehal si, když mu to role přikazovala, s pánem jezdil na bicyklovém vozíku. Ale hodně toho spořádal. A to i mimo ateliér. A tak si jeho pán vzal přes rameno plechové pouzdro od plynové masky, napsal na ně velkými písmeny PRO IVANA a putoval po pražských bufetech a jídelnách. Moc zbytků však hladovému bernardýnovi nenasbíral, neboť záhy byl zatčen gestapem. Už za protektorátu se totiž u nás říkalo Rusům Ivani, a tak okupační moc chápala komikovu aktivitu jako drzou provokaci.

Hugo Haas si zahrál v komedii Ať žije nebožtík s jezevčíkem, ve filmu Ulička v ráji (film byl uváděn i pod názvem Dobrodinec chudých psů) měl v roli rasa (nebo také antouška či pohodného) psích partnerů víc.

Když se připravovala realizace protektorátní komedie Neviděli jste Bobíka?, pořádali filmaři konkurs na titulního představitele foxteriéra. V některých novinách se objevila výzva Hledá se čtyřnohý hrdina.

PES – PŘÍTEL DĚTÍ

Jakmile se začaly natáčet v padesátých letech filmy o statečných obráncích hranic, zvýšila se na Barrandově poptávka po vycvičených vlčácích. Zvlášť hodně jich potřeboval režisér Karel Kachyňa, který natočil hned několik filmů o příslušnících pohraniční stráže, tedy nejen Krále Šumavy. Ve filmu Ztracená stopa hrají tři dospělí vlčáci: Blesk, Bojar a Hasso a spolu s nimi i štěně Ťapka. Všichni si užili natáčení.

Ale filmaři potřebovali cvičené vlčáky i pro civilní role. Krátký film V pátek ráno, který režíroval Zdeněk Podskalský, úsměvně ukazuje, co se děje v jedné rodině po ránu, kdy všichni vstávají a vypravují se do nového dne. Rodinu Maláskovu tvoří kromě maminky, tatínka a tří kluků i vlčák Ajax, který dokázal přinést z mlékárny tašku s mlékem a s rohlíky.

V dětském filmu Puňťa a čtyřlístek si zahrál titulního hrdinu foxteriér Broček, který měl štěstí, že jeho partnerem byl v jedné ze svých klukovských rolí Václav Postránecký.

V jiném filmu pro malé diváky, nazvaném Táto sežeň stěně, si užil malý Karel Smyczek. Utíkal před velkou dogou, a aby se zachránil, podle scénáře si lehl na zem a předstíral, že omdlel. Doga ho dostihne, očichá a dojemně mu začne olizovat obličej. Karlíkovi natřeli hlavu nějakou psí laskominou a tak doga lízala a lízala, až budoucího slavného režiséra málem úplně slízala.

Tatínka, který měl podle přání svých dětí sehnat nějaké štěňátko, hraje Miroslav Horníček. Ten už dříve dostal nezvyklý úkol v krátkometrážním snímku Psí starosti, kde mluví psa Broka, kterého hraje teriér Klinč. Brok měl na hájovně, kde žil, kamarádku kočku Micku, která mluví hlasem Stelly Zázvorkové.

Pejsci, hafani a čoklové se prohánějí českým filmem dál. Ale nejen oni. V pohádkové satiře Až přijde kocour byl partnerem Janu Werichovi kouzelný Mourek, který musel nosit černé brejličky. Když je neměl, pod jeho pohledem se lidé vybarvovali podle svých skrytých vlastností. Kocoura pro film vycvičil Alfréd Červinka, který proslul jako cirkusový drezér Fred Javar.

Na přání filmařů byly vycvičeny i dvě slepice. Jedna si zahrála ve filmu Hvězda zvaná Pelyněk, druhou proslavila veselohra s příznačným názvem Zlatá slepice. Pochopitelně, že bychom patrně nespočítali filmy, v nichž se prohánějí koně. Proto je také tolik veselých historek z natáčení, v nichž herci i herečky rozverně vyprávějí, jak se učili bujné oře osedlat.

Dva z nejznámějších jsou zcela jistě bělouš Jurášek z pohádky století Tři oříšky pro Popelku a kůň fiakristy Šourka, titulní hrdina komedie Karel a já. Však již v době natáčení napínali novináři zvědavost budoucích diváků tituly článků, jako například: První filmový den koně Karla, S Plachtou a s Karlem v ateliéru, Karel a Plachta točí na Kampě.

O koních a koníčcích našich filmařů si více povíme někdy příště.

FOTO: archiv FEX