Petr Vok z Rožmberka

V legendárním filmu Svatby pana Voka vystupuje hlavní hrdina jako sukničkář, opilec a nezodpovědný šlechtic, který si tropí žerty ze všeho a nic mu není svaté. Tahle legenda provází Petra Voka už dlouho, ale částečně neprávem. Díky jeho osobnímu kronikáři Vilému Břežanovi víme téměř o každém jeho kroku. A lze tedy některé nepravdy uvést na pravou míru.

Abychom ho lépe pochopili, bude užitečné popsat jeho skutečné osudy. Protože však žil skutečně pestrým životem renesančního velmože se vším všudy, zbývá místo jen pro základní data. Narodil se v Českém Krumlově v roce 1539. Dva týdny po narození zemřel jeho otec a vladařství nad rožmberským dominiem a poručnictví dětí se ujal strýc Petr. Protože nevycházel s jejich matkou, zařídil, aby byla vyhnána. Sám byl nesmírně šetrný a podařilo se mu nejen vyplatit tehdejší dluhy, ale ještě nějaké peníze naspořil.

Rodinné spory poznamenaly více staršího Viléma, kterého nakonec strýc poslal do školy v Pasově. Pro Petra Voka a další urozené příbuzné zřídil zámeckou školu, kde vyučoval soukromý učenec, profesor pražské univerzity. I když Petr Vok nepostrádal nadání, sám podle svých slov neměl o hlubší vzdělání zájem, i když toho později velice litoval a snažil se mezery dohnat. Pravdou je, že v dospělém věku patřil v rámci české šlechty mezi velice vzdělané.

Po smrti strýce Petra se matka vrátila do Českého Krumlova a ujala se péče o děti. Petr Vok rostl. Když dostal nového učitele, který byl jen rožmberským poddaným, nemohl to přenést přes srdce. Podle kronikáře „Petříčka tejrali, že jeho poddaný učiti bude, proto teskliv býti a plakati počal“. Přes odpor matky se nakonec jako mladý šlechtic vydal do světa na tzv. kavalírskou cestu, kde navázal kontakty se zahraničními protestanty.

V roce 1565 mu starší bratr Vilém postoupil několik panství, aby se mohl osamostatnit. V té době si zřejmě Petr Vok užíval bujarých zábav, které popisuje zmíněný film. Rád se oddával „truňkům“ s přáteli. Jeho dluhy narostly do té míry, že na něj věřitelé vydali zatykač, který umožňoval zadržet ho na cizích panstvích (nikoli však na jeho vlastním), a tak tedy zůstával doma v bezpečí. Z obav před lapením se nezúčastnil ani sněmu v Praze v roce 1575, který projednával Českou konfesi (zrovnoprávnění protestantismu).

S ohledem na své dluhy souhlasil čtyřicetiletý Petr Vok se svatbou, kterou mu domluvil jeho starší bratr Vilém. V roce 1580 se oženil s Kateřinou z Ludanic. Té bylo třináct let a sňatek nebyl jen formální, byl ihned po obřadu naplněn v manželském loži, neboť nevěstin věk se tehdy považoval za dívčí dospělost. I když byl rod Kateřiny kdysi nesmírně zámožný, jako sirotka ji poručníci připravili o většinu majetku, takže si do manželství přinesla jen panství Helfštejn s městem Lipníkem nad Bečvou.

V roce 1582 došlo k roztržce mezi Petrem Vokem a jeho starším bratrem Vilémem, který byl stoupencem katolické víry, zatímco Petr Vok se veřejně přihlásil k Jednotě bratrské. V té době vlastnil bechyňské panství, kde nechal na zámku vybudovat budovu bratrského sboru. To byl pro jeho bratra Viléma politický problém, neboť stál v čele zemské vlády a královské mandáty Jednotu bratrskou zakazovaly.

V roce 1592 však Vilém zemřel a Petr Vok převzal všechna panství, včetně astronomických dluhů, které byly nesrovnatelně vyšší než jeho vlastní. Vilém z Rožmberka se zadlužil především v Polsku, kde se neúspěšně pokoušel získat polskou královskou korunu, vydržoval si nesmírně okázalý dvůr a náklady na reprezentaci vysoce převyšovaly příjmy ze všech rožmberských panství. V době, kdy se Petr Vok ujal rodinného majetku, dosahovaly dluhy obrovské částky milión zlatých.

Petr Vok se však ukázal jako rozvážný hospodář a situaci zvládl. Část majetku převedl na svou manželku, aby ho ochránil před věřiteli. Začal rozprodávat okrajové statky, ale ani to nestačilo. Nakonec musel prodat i panství Český Krumlov. Tím zachránil zbytek dominia, kde pak celkem obratně hospodařil až do své smrti.

I v době, kdy měl Petr Vok značné dluhy, nikdy nezvedl svým poddaným daně, nezavedl ani žádné nové platy. Choval se naopak štědře, platil provoz špitálů pro přestárlé a nemocné, na zámku v Třeboni se každé ráno a večer rozdávalo jídlo a pití pro chudinu z okolí. Finančně podporoval pražskou univerzitu.

Když v roce 1611 Petr Vok z Rožmberka zemřel, pasiva jeho hospodaření činila asi 330 tisíc kop grošů. Nebyly to však půjčky, ale odkazy v závěti. Zemřel bezdětný, stejně jako jeho bratr, a proto neviděl důvod uchovat panství jako celek. V závěti odkázal svým přátelům a také většině služebnictva značné finanční částky.

Petr Vok se stal skutečnou legendou, vzorem renesančního kavalíra a dobrodince. Důvod byl v jeho povaze, protože dobové prameny se shodují, že byl citlivý, držel slovo, hájil spravedlnost a díky svým sympatiím k Jednotě bratrské stál vždy v opozici vůči Habsburkům. Druhým důvodem vzniku legendy byl fakt, že záhy po jeho smrti začala třicetiletá válka, která naprosto rozvrátila do té doby pokojný život na panstvích pánů z růže. Lidé tak ve vzpomínkách spojovali klidné a šťastné doby s jeho jménem.

Foto: Vlastimil Vondruška