Anna Letenská - herečka s tragickým koncem života

Narodila se 29. srpna 1904 v Nýřanech na Tachovsku. Pocházela z kočovné divadelnické rodiny a jako dcera herečky Marie Svobodové vystupovala také pod jménem Svobodová od dětství i na jevišti. Prošla řadou venkovských společností a první angažmá získala v roce 1916 u společnosti Suková-Kramuelová. V letech 1921-24 byla členkou Jihočeského národního divadla v Českých Budějovicích, potom působila ve společnosti Alferiho, hrála v Olomouci (1930-31) a ve Slovenském národním divadle v Bratislavě (1931-35). Po letech angažmá u mimopražských divadel dostala možnost pracovat v Praze až v roce 1939, kdy byla angažována do Městského divadla na Královských Vinohradech. Ještě před nástupem do Vinohradského účinkovala často v Československém rozhlase.

Podle vzpomínek současníků byla rozený komik a mezi svými vrstevnicemi byla pokládána za nejvýraznější komickou hereckou osobnost. Prof. František Černý ji charakterizuje jako herečku vitálního selského zjevu, tíhnoucí k plnokrevným temperamentním energickým postavám, které si diváky získávaly samozřejmou pravdivostí a věrohodností. Její umění těžilo z odkazu realistického herectví Marie Hübnerové.

Na filmovém plátně se poprvé objevila v roli děvečky v Kříži u potoka, který podle stejnojmenného románu Karoliny Světlé natočil v roce 1937 herec a rozhlasový režisér Miloslav Jareš. Filmoví tvůrci bohužel nedokázali plně využít jejího tehdejšího slibného hereckého rozmachu a živelného hereckého projevu. Ačkoliv si v průběhu dalších pěti let zahrála v téměř čtvrt stovce filmů nejrůznějších žánrů u různých režisérů, byly to převážně jen drobné nebo dokonce epizodní role.

Hrála venkovské děvečky (Kříž u potoka, Z českých mlýnů), městské služky a hospodyně (Manželka něco tuší, Ženy u benzinu, Rukavička), domovnice (Pražský flamendr) nebo nejrůznější paničky (paní správcová v Babičce) a další podobné postavy a postavičky.

Její poslední filmovou rolí byla v roce 1942 domovnice v komedii režiséra Otakara Vávry Přijdu hned, kterou už dohrávala pod přímým dohledem gestapa, protože spolu se svým mužem ukrývala za heydrichiády jednoho z účastníků atentátu na zastupujícího říšského protektora. Po dokončení filmu byla začátkem září 1942 deportována do Terezína a odtud do koncentračního tábora Mauthausen v Rakousku, kde byla 24. října téhož roku popravena.

Je nositelkou Československého válečného kříže in memoriam. Její tragický závěr života inspiroval spisovatele Norberta Frýdu k napsání novely Kat nepočká (1958), která se později stala předlohou stejnojmenného televizního filmu, natočeného v roce 1971 Čs. televizí v režii Františka Filipa a s Jiřinou Bohdalovou v hlavní roli.

FOTO: archiv FEX

DO OBCHODU - KOUPIT DVD