Ferda Mravenec

Kdybyste se zeptali nějakého pražského dítěte, kdo je to Ferda Mravenec, nepřivedli byste je touto otázkou ani za mák do rozpaků. Neboť popularita této malé figurky je dnes mezi dětmi i jejich rodiči tak veliká, že by se za ni nemusela hanbit ani ta nejctižádostivější filmová hvězda. Když pražský malíř a novinář Ondřej Sekora před několika roky načrtl pro dětský koutek denního tisku postavičku malého mravenečka, netušil ovšem ještě nikdo, jaká budoucnost Ferdu čeká. Obdařen nejen čipernou ochotou býti každému slabšímu a trpícímu v říši brouků a mravenců nápomocen, nýbrž i bezprostřední naivitou dítěte i se všemi jeho dnešními zájmy (v mnohých rysech se Ferda Mravenec podobá Sekorovu junioru, aniž si je toho Sekora senior vědom), vnikl Ferda postupně nejen do dětské literatury, nýbrž i do rozhlasu, na divadlo (i loutkové!) a neposledně ve zlínském ateliéru také do filmu.

Je to snad hra osudu, že tato postavička, obdařena mravenčí pracovitostí, je natáčena prací rovněž mravenčí. Okénko za okénkem fotografuje paní Týrlová s malířem Zástěrou každý Ferdův pohyb. Uvážíme-li, že těchto okének filmového pásu proběhne za vteřinu 24, vidíme, že se musí asi dessettisíckrát s figurkou jednotlivě pohnout a ofotografovat, než obdržíme asi sedmiminutový film. Tento postup práce je ostatně společný jak kreslenému, tak figurkovému filmu. Jelikož pak paní Týrlová v kresleném filmu již předem pracovala, stejně jako pan Zástěra se zabýval grafickou kresbou pro film, není jim tato spolupráce „po okénku“ cizí.

Figurky, vyrobené z dřeva, z drátů, kůže a spojené kovovými klouby, jsou vlastně dokonale pohyblivé a pružné hračky. Díváte-li se na Ferdovu kulatou hlavičku, která se točí za právě vycházejícím dětským sluncem, ucítíte hravé kouzlo tohoto dětského světa. Materiál se zde nezatajuje, je ze dřeva. Že se však tento kousek dřeva sám od sebe pohybuje, to je právě ten zázrak. Jestliže tělíčko figurky zůstává pro svou ohebnost stále jedno a totéž, hlavička se u každé postavičky podle potřeby vyměňuje. Tak Ferda Mravenec má sám sbírku asi sta svých hlav, které se více anebo méně smějí, zubí, mračí a třebas i se zavřenýma očima spí. Akademický sochař Mikuláštík dal na př. některým výrazovým fázím takového veřejného nepřítele pavouka téměř podobu šklebících se masek antických herců. Zajímavé je, že tyto přehnané tvary vám na filmu nepřipadnou ani tak strašné. Oko vidí hlavičku ve zlomku 1/24 vteřiny a proto není divu, že výraz musí být přehnán, má¨li se vyvolat při pohybu groteskní dojem. Všichni hrdinové z tohoto světa malých broučků a mravenců, šneků a mušek jsou tedy výtvarně stylisováni podle svých anthropomorfisovaných charakterů, stejně jako je upravena a stylisována celá krajina, mraveniště a květy.

Výtvarná stylisace figurek se přenesla i do jejich pohybu. Ačkoliv by se na př. slečna-muška mohla pohybovat stejnou rychlostí jako nějaká mladá koketní dáma, přece se použilo jiného a jí vlastního hračkovitého rytmu chůze i letu. Ukázalo se, že figurka si vyžaduje o něco pomalejšího a vláčnějšího pohybu než ve skutečnosti.

Jelikož pohybem a hudbou se dá v grotesce správně podtrhnout charakter jednotlivé postavičky, má vlastně každý malý herec své vlastní tempo a svůj hudební motiv. Ferdův motiv je motiv radostné práce, podobně jako je píseň mraveniště rytmisována taktem strojově pracující továrny. Skladatel Miroslav Ponc z pražského Národního divadla, kde tvoří scénickou hudbu, dal filmu právě ono živé charakterisování pohybu hudbou, na kterém groteska vlastně staví. Jelikož každý tón se musel v hotovém filmu setkat se svou předem stanovenou fází pohybu, spojení obrazu s hudbou muselo potom být ovšem provedeno naprosto na okénko přesně. Proto se hudba zaznamenala předem na zvukový pás, podle jehož okýnek se potom teprve natáčel celý film. Zvukové efekty byly rovněž přijaty na samostatný zvukový pás a teprve po natočení filmu se spojily s hudbou a obrazem. Nejvíce pokusů a zkoušek si pochopitelně vyžádalo stanovení jednotného taktu, podle kterého se celý tento brouččí svět řídí a pohybuje.

Hrála tedy při celé práci nemalou úlohu přesnost a promyšlenost. Představte si jen, že scénář filmu musel být dříve, než se vůbec začlo točit, promyšlen a propočítán na vteřiny. A jelikož figurky za celý film nepromluví ani slovo a film běží bez titulků a je právě srozumitelný malým dětem, je zřejmé, s jakou pečlivostí a názorností se musel nejen stavět celý děj, nýbrž i každý pohyb, každé otočení hlavy, zívnutí, či sklopení hlavy. Se stopkami v ruce a s metronomem na stole se celý film musel předem přesně zahrát a procvičit, při čemž se jeden zbytečný krok stával problémem. Nic nemohlo být ponecháno náhodě. V grotesce jsou charaktery přesně a téměř až přehnaně vymezeny. Má¨li mít Ferda Mravenec dobré srdce, musí to na každém jeho kroku a písni být vidět. Zabuší¨li si pavouk s hromem a bleskem do prsou, musí být každému jasno, že se zde skrývá pro mravence a mušku velké nebezpečí. A jelikož je to ve filmu vůbec po prvé, co se pouští do světa malých insektů, oděných v lidské starosti a záliby, muselo toto zlidštění jednotlivé postavičky být provedeno výrazně nejen po výtvarné stránce, nýbrž i každou akcí a pohybem malého herce. A při tom se vlastně pro každou figurku musel napsat samostatný okénkový rozpočet jejího pohybu. Odehrávalo-li se pak na scéně třeba osm různých pohybů, znamenalo to ve scénáři rozpočítat je v osmi samostatných sloupcích. Zkrátka řečeno, film vznikl na okýnko přesně předem již na papíře. Scéna sama byla ovšem také již předem postavena podle plánů, ve kterých bylo již určeno místo pro kameru a tedy tím i pro velikost záběru.

Osvětlování figurek v prostoru si rovněž vyžádalo pečlivé pozornosti. Činily se zkoušky pro různé tóniny barev při různém osvětlení. Činily se zkoušky s různým materiálem a jeho absorpcí světla. Hlavní zásadou totiž je vyzdvihnout co nejvíce plastiku hračky. Různé světelné efekty sloužily samy pak pro osvětlování nebeského pozadí, svítícího měsíce a slunce, jelikož pak i sama kamera se zvláštní konstrukcí po okýnku vertikálně i horizontálně pohybuje, vzniklo zde mnoho technických problémů, které se musely většinou zcela od základů experimentálně řešit. Plastické kouzlo dřevěné figurky, která se sama v prostoru vznáší, nesmělo být prostě technickým nedostatkem, o kterém se vědělo, zmenšeno. Není proto ani divu, že natáčení trvalo celkem 14 měsíců a 4 měsíce příprav, což je jistě na 300 m dlouhý film úctyhodná doba. Při samotném natáčení se pak samozřejmě přišlo i na jiné nové poznatky, které se dají napříště lépe využít. Technická přesnost pracovala zkrátka ruku v ruce s něžností provedení. Objevilo se na př. totiž, že krok Ferdy Mravence, který veze třeba na trakářku polínka dřeva, se dá v šesti předepsaných okýnkách provádět různým způsobem.

Práce s figurkou je práce sama pro sebe. Jak ideální je pro režiséra herec, který mu přesně na puntík udělá vše, co od něho žádá. Jak je to však těžké a kolik to potřebuje invence, jestli že vám tento němý herec z vlastního popudu nepohne ani prstem. Zde v pološeru, kdy hračky sedí trpělivě v krabicích a čekají, až se rozsvítí světla a postaví kamera, by se mohla začínat nějaká moderní Andersenova pohádky. Neboť na traktorovém páse ujíždějící a troubící dřevěný šnek, zvonící květy, či lanovka mravenčího národa, kterou ve vyklepané makovici pohání zajatý pavouk, je příliš neskutečná a pohádková, aby nevznítila fantasii. Odpoutaná lidská představivost hledá a vidí pak nové možnosti.

Zdroj: Kinorevue číslo 10, ročník X, vyšlo 12. ledna 1943, autor –era-

Poznámka: Text je doslovným přepisem originálního textu se zachováním původního jazyka a stylistiky.