O filmu Z mého života
Film o Bedřichu Smetanovi „Z mého života“ úmyslně nechce být jen otrockým přepisem životního dokumentu, ani dějepisným sledem, opírajícím se s popisnou precisností o stovky knih, které byly o Smetanovi napsány. Útvar uměleckého, životopisného filmu, k němuž jsme dnes dospěli, klade zvýšené nároky. Jistěže vychází především z dokumentu, ale filmový tvůrce je oprávněn a povinován – jde-li o umělecký útvar – dokreslit postavu, její situace, konflikty, dramatická střetnutí a životní motivace. Jsme přesvědčeni, že krása reálnosti vzniká především z uměleckého přetvoření skutečných dojmů. Realismus s vůdčím doplněním uměleckosti a ideovosti otvírá tak filmovým pracovníkům nejvyšší možnosti fantasie, představivosti a pohledů a dožaduje se smělého řešení scén, obrazů, postav i charakteristik.
Nad Bedřichem Smetanou, jehož námětovým základem je kniha Jiřího Mařánka „Píseň hrdinného života“ jsme dlouho rozhodovali. Kolem ústřední postavy se vynořilo tolik událostí, tak úzce spojených a nepostradatelných, téměř nesoucích celou hlavní, vývojovou a dramatickou linku. Třeba rok 1848, pád Bachova absolutismu, Smetanovo působení ve Švédsku, stavba Prozatimního divadla, založení Umělecké besedy, Sokola, Hlaholu, rakousko-pruská válka, sbírka a stavba Národního divadla, jeho požár a slavností otevření premiérou Libuše. To je základní obraz doby, zvýšený ještě střetnutím politickým a ideovým.
Měli jsme tedy na vybranou. Buď Smetana a události, Smetana a kulturní i politický život kolem něho, nebo Smetana dramatický v úzkém, osobním životě. Rozhodli jsme se pro čtvrté pojetí, které neodbytně a doslova naléhavě a nejdůrazněji vyplynulo: Smetana a hudba.
Proto se stala hudebnost klíčem k celému vidění filmu, ne však hudebnost popisná a ilustrující, jež by jen spojovala textaci obrazů. Šlo nám především o základ: objevit smysl Smetanovy hudby. Nastoupili jsme tuto odlišnou cestu ve snaze dobrat se tvůrčích tajemství, těch hlubokých a jemných pramenů, často až neuchopitelných a nepostižitelných, ze kterých vzniká dílo. Snažili jsme se zobrazit tvůrčí naléhavost hledání, které hmatá svůj budoucí výraz a které hněte svoji myšlenku v konečný tvar.
Proto je Smetanův příběh velmi prostý. Není zde prudkých konfliktů, akcentovaných srážek na ostří vyhrocených scén. Slunná pohoda české krajiny předznamenává spolu s člověkem tvůrčí pochody – hlas země, tu široký a jinde vzrušený, tu jiskřivé allegro, tu jímavé amoroso a jinde vznosné maestoso.
Takový je i náš Smetana-člověk. Bystrý, živý, svěží, jiskřivý, jednoduchý, prostý i vznosný, jímavý a optimistický – a přece veskrze dramatický, stoupající od obrazu k obrazu až ke konečné lidské slavnostnosti, zpola zastřené tragickou rouškou.
Film prokázal, že má právo na všechny postavy dějin. Záleží už na něm, aby prokázal své umělecké právo na zmocnění se těchto postav. Jsem přesvědčen, že toho dosahuje a dosáhne jedině prostým a lidským viděním člověka, neboť to nejsilnější a největší na umělci je jeho docela obyčejné lidské lidství, z něhož pramení umění.
Film Z mého života, po zkušenostech s Alšem a Jiráskem měl proto před sebou nepředstavitelný úkol: sejmou Smetanu s mramorového piedestalu, odstranit nezdravý byzantismus a najít člověka, jemuž plným právem náleží všechna krása, básnivost a slavnostnost.
Zdroj: NFA
Text je doslovným přepisem originálního textu se zachováním původního jazyka a stylistiky.