Vlasta Fabianová - představitelka stěžejních rolí světové i české klasiky

Narodila se 29. června 1912 ve Lvově na Ukrajině. Herectví vystudovala na pražské konzervatoři v letech 1928-32 u Anny Suchánkové, Marie Laudové-Hořicové a Rudolfa Deyla. Po absolutoriu nastoupila do prvního angažmá ve Švandově divadle na Smíchově (1932-33) a zároveň působila jako sustentantka v činohře Národního divadla a pohostinsky vystoupila v žižkovském divadle Akropolis. V letech 1933-41 hrála v Zemském divadle v Brně. Od srpna 1941 až do svého nuceného odchodu do důchodu v červnu 1977 byla členkou činohry pražského Národního divadla. Na jeho jevišti potom ještě hostovala do roku 1982.

Výrazné nadání, neobvyklá krása, suverenita vystupování a altový, osobitě drsný hlas ji umožnily hned po ukončení studia hrát titulní role a předurčovaly ji k postavám společenských krasavic a vznešeně svůdných dam. Angažmá v Brně jí poskytlo množství rozmanitých úkolů a možnost vývoje. Pod vedením režisérů Aleše Podhorského, Jana Škody a rozhlasového režiséra Josefa Bezdíčka, svého prvního manžela, zde vyspěla ve vynikající herečku a právě jeho zásluhou začala úzce spolupracovat s rozhlasem. Na jeviště pražského Národního divadla ji přivedl režisér Jan Bor a stala se tu brzy oceňovanou představitelkou stěžejních rolí světové i české klasiky. Vyzrála v charakterní herečku s velkým výrazovým rozsahem, která emocionalitu korigovala racionální úvahou a vytříbenou technikou.

Protipólem jejích vážných rolí byly nejprve veseloherní povrchní krasavice distingovaného chování, později komediální postavy energických žen. Prošla tu stylově odlišnou školou řady režisérů (K. Dostal, J. Frejka, J. Honzl, O. Krejča, M. Macháček, J. Pleskot, A. Radok, F. Salzer), jejichž metody a inscenační postupy pružně akceptovala a sama leckdy obohatila. Nezapomenutelnou hereckou kreaci předvedla jako Gisela v Örkényho Kočičí hře, ve které na scéně Stavovského divadla hrála i po svém odchodu do důchodu.

Její přitažlivý, efektní zjev a herecká individualita upoutaly pochopitelně záhy také pozornost filmařů. Prvně ji do své stejnojmenné adaptace Mrštíkova románu Pohádka máje obsadil v roce 1940 režisér Otakar Vávra, který jí svěřil drobnou roli Ríšovy pražské bytné. V témže roce zároveň vytvořila po boku Zdeňka Štěpánka svou první velkou roli, byla jí mladá žena, neprávem podezíraná z manželské nevěry ve Fričově dramatu Druhá směna. Jemnými a krásnými aristokratkami byly její kněžna ve Fričově Prstýnku a Anna Zásmucká v Krškově životopisném snímku o houslistovi Josefu Slavíkovi Housle a sen. V dalším Krškově filmu Revoluční rok 1848 ztělesnila Boženu Němcovou. Ze Salzerovy inscenace na scéně Národního divadla si do Steklého filmové adaptace Tylova Strakonického dudáka přenesla lesní ženu Rosavu, Švandovu matku.

http://youtu.be/zPN2gheZTqg

Postavy současných žen si zahrála například ve Vávrově přepisu Řezáčova románu Nástup, v komediích Bořivoje Zemana Anděl na horách a Páté kolo u vozu a především v adaptaci Hrubínovy Srpnové neděle, ve které jí režisér Vávra svěřil postavu Věry Mixové. V 60. a 70. letech již k vytváření velkých a závažných rolí příležitost nedostala, i když si zahrála třeba v Menzlově Báječných mužích s klikou, v Kachyňově Setkání v červenci nebo ve Vláčilově filmu Koncert na konci léta.

V roce 1960 natočil režisér Bořivoj Zeman krátkometrážní medailon Vlasta Fabianová, ve kterém umělkyni zachytil jako pedagoga DAMU a divadelní a filmovou herečku. Často účinkovala v rozhlase a televizi (Mračno, Cyrano z Bergeraku, Tetinka, Zuzana Vojířová, Tribun lidu, Holka modrooká, Zákony pohybu, Petřička, Lidé na křižovatce, „… ať hodí kamenem“). Byla vynikající recitátorkou a v oblasti uměleckého přednesu se stala první nositelkou Křišťálové růže Neumannových Poděbrad, účinkovala také v Lyře Pragensis.

V letech 1947-76 učila umělecký přednes a herectví na pražské konzervatoři a na DAMU (od roku 1960 docentkou). Byla jmenována zasloužilou členkou Národního divadla, v roce 1958 se stala nositelkou vyznamenání Za vynikající práci a v roce 1961 zasloužilou umělkyní, v roce 1983 jí byla udělena medaile J. K. Tyla.

Podruhé se provdala za svého kolegu z činoherního souboru ND Bohuše Záhorského. Ve spolupráci s L. Danešem napsala knihu vzpomínek na svou uměleckou dráhu a kolegy Jsem to já? (1993). Zemřela 26. června 1991 v Praze.

Filmografie - výběr:

1940    POHÁDKA MÁJE
1941    RUKAVIČKA
1943    TANEČNICE
1944    PRSTÝNEK
1948    ČERVENÁ JEŠTĚRKA / KRAKATIT
1949    DS-70 NEVYJÍŽDÍ / REVOLUČNÍ ROK 1848
1952    NÁSTUP / VELKÉ DOBRODRUŽSTVÍ
1953    JESTŘÁB KONTRA HRDLIČKA
1955    ANDĚL NA HORÁCH / STRAKONICKÝ DUDÁK
1958    MORÁLKA PANÍ DULSKÉ / PÁTÉ KOLO U VOZU
1960    SRPNOVÁ NEDĚLE
1961    VLASTA FABIANOVÁ
1966     FANTOM MORRISVILLU
1976    A ŘEKA MU ZPÍVALA ...
1978    BÁJEČNÍ MUŽI S KLIKOU
1979    KONCERT NA KONCI LÉTA
1982    SŮL NAD ZLATO
1984    BARRANDOVSKÉ NOKTURNO ANEB JAK FILM TANČIL A ZPÍVAL

Tučně zvýrazněné filmy si můžete zakoupit na www.filmexport.cz nebo tel. 261 213 664.