Emil František Burian - herec, režisér, hudební skladatel a dramatik

Narodil se 11. června 1904 v Plzni v divadelnické rodině. Jeho otec Emil Burian byl barytonista Národního divadla éry Kovařovicovy a Ostrčilovy, strýc Karel Burian dokonce tenoristou světové pověsti. Po gymnaziálních studiích absolvoval pražskou konzervatoř a potom ještě mistrovskou kompoziční školu ve třídě Josefa Bohuslava Foerstra (1927).

Už jako mladík se podílel na činnosti pokrokových hnutí – byl členem literární skupiny Devětsil, v roce 1924 založil sdružení pro soudobou hudbu Přítomnost. V dalších letech zasáhl téměř do všech oborů umělecké tvorby a působil také jako herec, zpěvák, hudebník a dramaturg.

V roce 1926 poprvé vystoupil jako herec v Osvobozeném divadle, o rok později přešel do Frejkova divadla Dada, působil v Moderním studiu. Uplatňoval se rovněž jako rozhlasový komentátor, básník a výtvarník. V roce 1927 založil vlastní hudebně recitační soubor Voice band, s nímž o rok později slavil velké úspěchy na mezinárodním hudebním festivalu v italské Sieně. Zajímal se o jazz.

V letech 1929-30 byl šéfem činoherního studia Národního divadla v Brně, další sezónu působil jako režisér v Olomouci a potom znovu v Brně (1931-32). Roku 1933 založil v Praze vlastní levicově orientovanou profesionální scénu D 34 (proslulé „Déčko“, jehož číslo se měnilo a označovalo konec sezóny). Vrchol jeho tvůrčí činnosti představovaly právě předválečné sezóny tohoto divadla. Usiloval o vytvoření syntetického divadla, spojujícího politické prvky s režijním a výtvarným novátorstvím.

Dramatizoval básnická a prozaická díla (K. H. Mácha, Máj, voiceband 1929, dramatizace 1935; B. Benešová, Věra Lukášová, 1938; V. Dyk, Krysař, 1940), aktualizoval dramatickou tvorbu (B. Brecht – J. Gay – K. Weil, Žebrácká opera, 1934; V. K. Klicpera, Každý něco pro vlast, 1936), spolupracoval s V. Nezvalem (režie her Milenci z kiosku, 1932; Manon Lescaut, 1940).

Ve škole „Déčka“ vychoval řadu herců a režisérů, působících potom významně v českém poválečném divadle. V roce 1941 bylo však jeho divadlo pro svůj protifašistický charakter z příkazu gestapa zavřeno a Burian sám byl jako aktivní protifašistický bojovník okupanty zatčen a až do května 1945 vězněn v koncentračních táborech.

Po válce se zapojil do reorganizace divadelnictví, sám řídil krátce kromě D 46 ještě tři brněnské scény a karlínskou operetu, sdružené do Divadla práce. Od sezóny 1946-47 vedl opět jen D 47. Ve své teoretické práci Zameťte jeviště přišel s tezí, že divadlo patří těm, kdo je vytvářejí – proto předúnorové „Déčko“ pracovalo jako družstvo. Před únorem 1948 byl kulturně politickým publicistou v rozhlase a v týdeníku Kulturní politika, který vydával. Stal se také poslancem poúnorového Národního shromáždění.

Jako autor se tehdy obracel k problematice politických a morálních postojů a citových vztahů lidí (V. V. Majakovskij, Štěnice). Jeho soustředění především na dělnického diváka přivedlo „Déčko“ do umělecké a hospodářské krize. Aby divadlo ekonomicky zachránil, převedl je v roce 1951 do svazku Čs. armády jako Armádní umělecké divadlo. Po vyvázání z armády začalo Divadlo D v roce 1955 pracovat pod názvem D 34 a poté jako Divadlo E. F. Buriana (od roku 1960).

Jeho skladatelský odkaz je velmi rozsáhlý, žánrově i výrazově neobyčejně pestrý a jeho těžištěm je vokální a hudebně dramatická tvorba. Jako jeden z prvních českých skladatelů přijímal také impulsy jazzu a západoevropské hudební moderny.

Komponoval melodramy (Balada o nenarozeném dítěti, 1924), písně (cykly Coctaily, 1926; Na pohlednice, 1927) opery (Mastičkář, 1925; Bubu z Montparnassu, 1927; Maryša, 1938; Císařovy nové šaty, 1947; Opera z pouti, 1955; Račte odpustit, 1956), orchestrální skladby (Předehra socialismu, 1950), komorní skladby (8 smyčcových kvartetů), jazzové songy (Chlupatý kaktus), masové písně.

Byl autorem divedelních her (Dálky, 1959), lidových her se zpěvy a tanci na slova lidové poezie (Vojna, 1935; Láska, vzdor a smrt, 1946), próz (Osm odtamtud, 1954; Trosečníci z Cap Arcony, 1965), knižních muzikologických a teatrologických prací (Sborová recitace a scénická hudba Voiceband, 1927; Jazz, 1928) a teoretických statí (výbory O nové divadlo, 1946; Divadlo za našich dnů, 1962; sborník Nejen o hudbě, 1981).

Byl spoluzakladatelem Klubu za nový film a s filmem spolupracoval od počátku 30. let. Už v roce 1932 složil hudbu k filmům Zlaté ptáče (podílel se na něm také jako textař a sám si v něm zahrál i zazpíval) a Před maturitou (rovněž některé texty písní a zpěv). Vedle hudby k téměř dvou desítkám celovečerních hraných filmů doprovázela od poloviny 30. let jeho hudba také řadu snímků krátkometrážních (např. Žijeme v Praze, Listopad, Rytmus).

Na VIII. MFF v Benátkách 1947 získal cenu za filmovou hudbu k Steklého Siréně a státní cenu za rok 1947 (společně s M. Majerovou, K. Steklým, J. Tuzarem a M. Vášovou). Sám se také nepříliš úspěšně pokusil o filmovou režii a v roce 1939 převedl na plátno lyrický příběh dospívání Věra Lukášová podle románu Boženy Benešové Don Pedro, Don Pablo a Věra Lukášová. O režii se potom ještě znovu pokusil po válce, kdy do filmové podoby převedl román Karla Nového Chceme žít. Poslední jeho prací pro film byla hudba k Fričově adaptaci Jiráskových Psohlavců, jeho skladby však v českém filmu čas od času zaznívají podnes.

Byl nositelem Řádu práce a ve svých  padesáti letech byl jmenován národním umělcem. Je otcem písničkáře, básníka a publicisty Jana Buriana a herečky Kateřiny Rajmontové.

Zemřel v Praze 9. srpna 1959.

Filmografie:

1932AHu, ATe, Hu: PŘED MATURITOU / AHu, ATe, Hu, He: ZLATÉ PTÁČE

1933AHu, ATe, Hu, Zp: SVÍTÁNÍ / AHu, Hu, He: ZE SVĚTA LESNÍCH SAMOT

1934Hu: ŽIJEME V PRAZE

1935Hu: LISTOPAD

1936AHu, Hu: ULIČKA V RÁJI (Dobrodinec chudých psů) / Hu: VOJNARKA / Sc: MÁJ

1937Hu: ČESKOSLOVENSKÁ ARMÁDA / Hu: JAN VÝRAVA

1939AHu, Hu, Sc, R: VĚRA LUKÁŠOVÁ

1940AHu, Hu: ČEKANKY / AHu: ZA TICHÝCH NOCÍ

1941Hu: RYTMUS

1947Hu: SIRÉNA

1948Hu: DRAVCI / Hu: KARIÉRA / Hu: ŠVÁB

1949Hu, Sc, R: CHCEME ŽÍT

1950AHu, Hu: KARHANOVA PARTA

1951Hu: KDO JE NEJMOCNĚJŠÍ / Hu: MORDOVÁ ROKLE

1953AHu, Hu: VÝSTRAHA

1955Hu: CESTA DO PRAVĚKU / Hu: PSOHLAVCI

1961AHu: STROP

1964AHu: ZPÍVALI JSME ARIZONU

1965AHu: SEDM ZABITÝCH

1980AHu, Hu, ATe, Zp: BLUES PRO EFB

1984AHu: BARRANDOVSKÉ NOKTURNO ANEB JAK FILM TANČIL A ZPÍVAL

1985AHu, APh: PODIVNÁ PŘÁTELSTVÍ HERCE JESENIA

1996AHu: CEREMONIÁŘ

Tučně zvýrazněné filmy si můžete zakoupit na www.filmexport.cz nebo tel. 261 213 664.

Vysvětlivky:

Hu – hudba

AHu – autor hudby k písním

ATe – autor textu k písním

APh – autor použité hudby

Sc – scénář

R – režie

He – herec

Zp – zpívá

FOTO: Filmexport