Ivan Olbracht - spisovatel a publicista

Ivan Olbracht, vlastní jménem Kamil Zeman, se narodil se 6. ledna 1882 v Semilech jako syn spisovatele Antala Staška. Po maturitě na gymnáziu ve Dvoře Králové nad Labem začal studovat nejprve v Berlíně a v Praze práva (1900-03), potom přešel na filozofickou fakultu (1903-09), avšak studia nedokončil a věnoval se žurnalistice.

Byl novinářem levicového zaměření a psal ve Vídni do Dělnických listů (1909-16) a doma do Práva lidu (1916-20). V letech 1919-21 patřil ke stoupencům marxistické levice v sociálně demokratické straně. V lednu 1920 se zúčastnil v Rusku II. sjezdu Komunistické internacionály a po návratu se stal redaktorem Rudého práva (1920-29), vstoupil do KSČ a pro politickou činnost byl dvakrát krátce vězněn (v letetch 1926 a 1928). Po bolševizaci KSČ na jejím V. sjezdu v roce 1929 zaujal kritický postoj ke Gottwaldovu vedení a ze strany vystoupil. Věnoval se potom především literární práci a v letech 1931-36 pobýval často na Podkarpatské Rusi.

Za německé okupace žil od roku 1940 ve Stříbrci u Třeboně. Hned po 2. světové válce se stal pracovníkem tiskového odboru ministerstva informací, znovu vstoupil do KSČ a od roku 1945 byl členem ÚV KSČ a pak za tutéž stranu také poslancem Národního shromáždění. Po únoru 1948 se dal plně do služeb totalitního režimu.

Jeho prozaická prvotina O zlých samotářích (1913) vnesla pod vlivem díla Maxima Gorkého do české literatury nový pohled na společenské vyděděnce. Ve své další tvorbě se zaměřil na psychologii a mravní základy tvůrčí osobnosti (Žalář nejtemnější, 1916; Podivné přátelství herce Jesenia, 1919). Po nadšených reportážních Obrazech ze soudobého Ruska (1920) a agitačním románu Anna proletářka (1928) vyvrcholilo jeho dílo prózami, které byly inspirovány pobytem na Podkarpatské Rusi. Byl to nejprve svazek reportáží Země beze jména (1932), který se později rozrostl v knihu Hory a staletí (1935) a především Nikola Šuhaj loupežník (1933), jímž česká próza 20. století dosáhla jednoho ze svých vrcholů. K nim se řadí i povídková kniha Golet v údolí (1937), zobrazující osudy ortodoxních Židů.

Poté se Olbracht věnoval adaptacím významných literárních děl. Pro mládež přebásnil texty Starého Zákona pod názvem Biblické příběhy (1939) a další biblické motivy v knize Čtení z Biblí kralické (1958), staroindické bajky ze sbírky Paňčatantra převyprávěl v knize O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách (1947), knížka Ze starých letopisů (1940) je zase převyprávěním kronik o době kolem smrti svatého Václava. V románu Dobyvatel (1947) adaptoval a aktualizoval Prescottovy Dějiny dobytí Mexika.

Od mládí jej zajímal také film. Již v roce 1920 navrhoval zfilmovat báseň Svatopluka Čecha Lešetínský kovář. K tehdy napsanému libretu se vrátil za německé okupace v roce 1941, ale film se opět nerealizoval. V jeho pozůstalosti se nalezly ještě i další nerealizované scénáře: Modrá armáda (1936), Frantík pekař (s podtitulem Vzpoura ve skautském táboře, 1937), Ubráníme! (1938), Podivné přátelství herce Jesenia (1940, na scénáři spolupracoval Bohumil Mathesius).

Jeho dílo inspirovalo filmaře zatím osmkrát. Poprvé tomu bylo v roce 1934, kdy napsal námět k jednomu z nejvýznamnějších titulů první republiky, k baladickému příběhu o životě prostých lidí na Podkarpatské Rusi Marijka nevěrnice. O filmu se mluvilo a psalo jako o společném projektu tří spisovatelů, protože scénář napsal Karel Nový a režie se ujal Vladislav Vančura. Sám Olbracht se potom ve filmu také objevil jako turista s fotoaparátem. O deset let později natočil režisér Martin Frič podle jeho námětu (povídka Táta ze sbírky Devět veselých povídek z Rakouska i republiky) podnes oblíbenou kostýmní komedii ze staré monarchie Prstýnek (1944), který se stal posledním českým filmem nasazeným do kin za okupace.

Už po válce se neúspěšně pokusil o adaptaci Nikoly Šuhaje loupežníka (1947) režisér M. J. Krňanský a v 50. letech se dočkala filmové podoby také povídka Bratr Žak ze sbírky O zlých samotářích, kterou pod názvem Komedianti (1953) volně adaptoval Vladimír Vlček. Zcela pochopitelně se v těchto letech musela na plátna kin dostat i filmová verze románu Anna proletářka, pod níž se podepsal Karel Steklý, který později zfilmoval i Podivná přátelství herce Jesenia (1985, titul vlastní prózy je však Podivné přátelství herce Jesenia). Naopak šťastným tvůrčím počinem se stal několika cenami ověnčený film Zeno Dostála Golet v údolí (1995), natočený podle povídek Zázrak s Julčou a Událost v mikve ze stejnojmenné knihy. Podle povídky O smutných očích Hany Karadžičové (také z knihy Golet v údolí) natočil neméně úspěšné psychologické drama Hanele (1999) režisér Karel Kachyňa. Dva vedlejší motivy z románu Anna proletářka se staly inspirací pro film Antonína Kachlíka Zločin v Modré hvězdě (1973).

Představitel proletářské prózy a kritického realismu, prozaik, novinář a publicista Ivan Olbracht byl manželem spisovatelky Heleny Malířové. Zemřel 20. prosince 1952 v Praze.

Filmografie:

1934   N, He: MARIJKA NEVĚRNICE

1944   N: PRSTÝNEK

1947   APr: NIKOLA ŠUHAJ

1952   APr: ANNA PROLETÁŘKA

1953   APr: KOMEDIANTI

1985   APr: PODIVNÁ PŘÁTELSTVÍ HERCE JESENIA

1995   APr: GOLET V ÚDOLÍ

1999   APr: HANELE

Tučně zvýrazněné filmy si můžete zakoupit na www.filmexport.cz nebo tel. 261 213 664.

Vysvětlivky:

N – námět
APr – autor předlohy
He - herec