Oblečení a ruční práce na počátku minulého století

V roce 1900 se konala Světová výstava módy v Paříži. Novinoví kritici napsali po jejím skončení prorocký úsudek: „Pro všechny ty, kteří kladou nemalé oběti na oltář půvabu, lesku, přepychu a krásy, pro ty všechny Paříž byla, je a bude jediným oblažujícím poutním místem“. A opravdu, po celé 20. století byla Paříž považována za světové centrum módy.

Počátky vysokého krejčovského umění

Je však paradoxem, že zakladatelem vysoké krejčoviny neboli „haute couture“ byl Angličan Charles Worth. Jako 20letý mladík přišel do Paříže, založil a vedl módní salón, byl prvním, kdo si své kusy oděvů začal signovat jako umělecká díla. Jednou za rok představil novou kolekci oděvů a zavedl tak přímo průkopnickou novinku na podporu prodeje. Prý byl lepším obchodníkem než návrhářem a svou novou linií jenom lehce upravil krinolínu tak, že ji vpředu zploštil a vzadu nabral. I když oblékal dokonce i slavnou herečku Sarah Bernhardtovou, přesto byly na výstavě práce jeho salónu poněkud zesměšňovány. V době výstavy už 5 let nežil, ale salón vedli jeho dva synové. Přes veškeré výhrady však byli všichni velcí návrháři orientováni právě na něj, protože uměl mistrovsky spojit anglickou techniku střihu s francouzským rozvojem přepychu.

Znaky módy a Paul Poiret

Do nového století sice dámská móda vkročila štíhlou siluetou, ale ženské tělo bylo sešněrováno do tvaru přesýpacích hodin, s “husí hrudí“ obklopenou podkasanými bolerky, nabranými, zužujícími se předlouhými rukávy připomínající tvar “jehněčí kýty“ tzv. Gigot rukáv. Šaty byly plné krajek, sámků, ozdob s prolnutím různých materiálů. Sukně dlouhé na zem, s vycpaným zadečkem, často zakončené vlečkou. Vysoký stojáček podpíral hlavinku dámy s vyčesaným účesem pod obřím, mírně dopředu skloněným kloboukem. Nepostradatelnými doplňky bylo drahé pštrosí peří, hedvábné punčochy, úzké rukavice, jakési šněrovací kozačky a nezbytná pomoc na ochranu alabastrové pleti – slunečník. Pro denní nošení se šilo ze lnu, vlny, sametu, večer nechyběly krajky, hedvábí, mušelín, tyl či satén. Ouška dam zdobily perly ve tvaru kapek, na krku perly v dlouhé řadě či několikrát obtočené do obojku. Ale tu už se objevil Paul Poiret se svým mottem, že móda potřebuje tyrana! Pocházel z rodiny obchodníků s látkami, byl mnohostranně nadaný, nechyběl mu mimořádný kreslířský talent a skvělá výuka v krejčovině. V r. 1901 nastoupil u Wortha, ale o dva roky později zakládá vlastní krejčovský salon. Vyhlásil válku korzetům, vytvořil reformní šaty a uvolnil ženské tělo do empírových volných šatů. Na prvním místě volil jednoduchost a eleganci. V roce 1910 vytvořil pověstnou soudečkovou sukni, utaženou kolem kotníků, ve které dámy cupitaly jen lehkými krůčky.

Módní inspirace v Čechách

Nové módní trendy se v Čechách prosazovaly velmi ztěžka, redaktorky kritizovaly v módních časopisech jednoduchost i vrstvení oděvů. V širokém klobouku o průměru skoro stejném jako sukně dokonce spatřovaly přílišné vyniknutí kypřejších tvarů českých paní a dívek. Pařížské módy či Dámské módní listy byly plné nových módních informací z Paříže, kreseb modelů, módních doplňků nebo nádherného spodního prádla. Nechyběly návody na jejich vytvoření, reklamy na prací prostředky či stroje. Začínající módní salóny měly své reklamy v tisku i s předními kloboučníky, výrobci bot, klobouků či rukavic.

Ruční práce

Svou obrodu začínala prožívat kombinace sukně a halenky, které byly z lehkých materiálů, jako např. etamín či batist. Nádherně zdobené výšivkou, krajkou, háčkováním, potahovanými řadami miniaturních knoflíčků. Podobně, jako tomu bylo i u prádla denního a nočního. Háčkování, vyšívání, pletení a síťování se uplatnilo snad na všech typech dámské garderoby. Ať to bylo vrchní oblečení, prádlo denní či noční, boty nebo kabelky. Byt byl pokryt dečkami, závěsy, přehozy a záclonami. Kombinace technik byla obdivuhodná. Další desetiletí nejen rychle změnilo hodnoty těchto ručních prací, avšak především úplně zbavilo ženské tělo pout. Ale o tom až příště.