Filmové obrazy ze Starého bělidla

Koncem třicátých let se k natáčení filmu podle Babičky připravoval divadelní režisér Jiří Frejka, který měl již napsaný scénář. V jednom rozhovoru řekl, co chce adaptací zdůraznit: „Sibylino proroctví. Návrat babičky do jejich Čech. Zpěv rodné země. Víru v silný a zdravý národní kmen, ve statečný život. U nás vždycky bylo nebezpečí malichernění, bázlivosti, osobních sporů, vnitřní nevíry. Zdá se mi, že babička, kypící zdravím a pevnou vírou, je slovem včas…“

Jiří Frejka, který se rozhodoval mezi třemi představitelkami titulní postavy, Leopoldou Dostalovou, Růženou Naskovou a Emou Pechou, maminkou Ladislava Peška, film nenatočil. Jeho tvůrčí záměr naplnili autoři realizované adaptace Babičky, scenáristé Karel Hašler s Václavem Wassermanem a režisér František Čáp.

Dne 1.září 1940 byl natočen v Ratibořicích první záběr, 15. listopadu se konala slavnostní premiéra. Ve filmu si zahrál i historický kočár, ve kterém se vozili pruský král Bedřich a ruský car Alexander.

Představitelka babičky, Terezie Brzková, později vzpomínala: „Byla to radostná práce uprostřed těžké protektorátní doby, kdy jsme se uchylovali k českým knihám, k umění, pokud nebylo zakázáno, abychom si uchovali jistotu, že tento národ, který má svou kulturu, nemůže zahynout.“ Také ostatní postavy, důvěrně známé tisícům čtenářů, byly uvážlivě obsazeny herci, kteří v té době patřili mezi nejoblíbenější, ale i nejlepší: Marie Glázrová představovala paní kněžnu, Jiřina Štěpničková hrála Viktorku, do uniformy černého myslivce se oblékl Gustav Nezval, populární Theodor Pištěk se stal panem mlynářem, jako Barunka zaujala mladičká Nataša Tanská.

Když Terezie Brzková slavila v roce 1960 pětaosmdesáté narozeniny, její filmová Barunka jí gratulovala: „Naše drahá babičko, Vaše vnoučata jsou dnes ve věku, kdy se na dětství vzpomíná už s trochu posmutnělým úsměvem a vědomím nenávratnosti – ale také se zbystřelým zrakem, který k dětské lásce přidává obdiv a ocenění dospělosti. Měli jsme Vás rádi, naše drahá paní Brzková, pro Vaši moudrou laskavost a dobrotu, jíž dítě neomylně vycítí. Vaše Barunka – Nataša Tanská.“

O padesát let později, kdy se v kinech objevila první zfilmovaná Babička, v roce 1971, byla na televizní obrazovce uvedena čtyřdílná adaptace románu, jejímiž autory jsou scenárista František Pavlíček a režisér Antonín Moskalyk. Od té doby si každý z nás diváků musíme řešit dilema: je nám milejší Barunkou Nataša Tanská či Libuše Šafránková, je tou opravdovější Babičkou Terezie Brzková, nebo Jarmila Kurandová? Televizní dramaturgie nám naše rozhodování usnadňuje tím, že střídavě, téměř rovnoměrně, uvádí obě adaptace.

Jarmila Kurandová se vyznala: „Jsem šťastná, že jsem mohla vytvořit postavu tak laskavou, uzrálou v dobrém a plodném životě, jehož smysl a cena jsou v nezištné, účinné lásce k člověku. Těžko může nalézt žena šťastnější úděl.“
Dodejme: A těžko může nalézt herečka ve zralém věku šťastnější úděl, než představovat postavu tak bytostně národní a přitom tak důvěrně blízkou, jakou je pro všechny diváky Babička.

FOTO: Filmexport