Eduard Bass - novinář, spisovatel, kabaretiér

Vlastním jménem Eduard Schmidt, narodil se 1. ledna 1888 v Praze v počeštěné rodině německého majitele kartáčnického závodu. Po studiu na obchodní akademii pracoval téměř deset let jako obchodní zástupce firmy svého otce, mj. také v Mnichově, kde poznal moderní předválečný kabaret. V roce 1910 vystoupil na zapřenou (svůj pseudonym, motivovaný hlubokým hlasem, přijal z obavy před otcem) v kabaretu Bílá labuť v Praze na Poříčí jako zpěvák a recitátor. Po třech letech se stal spolupracovníkem literárního kabaretu Červená sedma, v němž se angažoval nejen jako konferenciér, zpěvák a recitátor, ale také jako autor řady satirických kupletů. Následující roky vystupoval v kabaretech a začínal jako žurnalista v humoristických časopisech Kopřivy a Humory.

Na začátku první světové války sloužil u sanitní služby v hradčanské vojenské nemocnici, byl uvolňován k vystoupením, ale později byl z armády pro nemoc propuštěn. V letech 1916-17 byl ředitelem divadélka Rokoko, 1918-20 ředitelem Červené sedmy.

Hned na začátku 20. let vstoupil do redakce deníku Lidové noviny, kde prošel takřka všemi rubrikami. Jako novinář byl ovlivněn žurnalistickou školou Karla Čapka. Pracoval tu jako fejetonista, reportér, soudničkář, kulturní zpravodaj, divadelní kritik a tvůrce známých týdenních veršovaných causerií, tzv. Rozhlásků. V letech 1926-30 byl šéfredaktorem Světozoru a v roce 1933 se stal šéfredaktorem Lidových novin, kde pracoval až do roku 1942. Po druhé světové válce přešel do obnovených Svobodných novin.

Vynikal pohotovým postřehem a byl znalcem mnoha zvláštních prostředí. Zajímal ho kabaret, cirkus a varieté, staropražské lokality, kriminalistika, umělecká bohéma, polosvět evropských velkoměst. Patřil k předním humoristům své doby.

Mnohé jeho literární parodie a anekdoty ze života bohémy mají svůj původ právě v prostředí kabaretu (To Arbes nenapsal, Vrchlický nebásnil, 1930; Umělci, mecenáši a jiná čeládka, 1930). Z jeho raných humoresek, satir a fejetonů (Fanynka a jiné humoresky, 1917; Letohrádek Jeho Milosti a 20 jiných povídek z vojny vojenské i občanské, 1921; Případ čísla 128 a jiné historky, 1921) je nejznámější jeho fotbalová novela Klapzubova jedenáctka (1922), parodující slávu poválečné české kopané.

Své kulturně historické, topografické i sociologické znalosti z pražského života uplatnil v mnoha novinářských causeriích a reportážích (Potulky pražského reportéra, 1929; Pod kohoutkem svatovítským,1942); prací Divoký život Alexandra Staviského (1934) se zařadil mezi první české autory literatury faktu.

Za nacistické okupace psal populárně naučná a prozaická díla, posilující národní sebevědomí (kronika Čtení o roce osmačtyřicátém, 1940; román Cirkus Humberto, 1941; povídky Lidé z maringotek, 1942). Překládal také z němčiny.

Zemřel v Praze 2. října 1946.

Posmrtně vyšly jeho vzpomínky a korespondence pod názvem Moje kronika (1985).

Filmaři z jeho díla čerpali pouze dvakrát. Prvně to byla Klapzubova XI., kterou v roce 1938 adaptoval režisér Ladislav Brom (o jejím zfilmování se už předtím uvažovalo několikrát a nejvážněji to vypadalo v roce 1931, kdy měl starého Klapzubu vytvořit Vlasta Burian a zároveň se před kamerou objevit i jako fotbalista). Podruhé to bylo volné zpracování motivů z knihy povídek Lidé z maringotek, které jako nákladnou kostýmní podívanou realizoval v roce 1966 Martin Frič.

Do podoby výpravného televizního seriálu byl na sklonku 80. let režisérem Františkem Filipem a za účasti řady vynikajících českých herců převeden román Cirkus Humberto, který se stal jedním z nejoblíbenějších televizních projektů, pro obrazovku byly natočeny např. i povídky Fanynka nebo Pražský Sherlock Holmes (1968).

Filmografie:

1938APr: KLAPZUBOVA XI.

1943ATe: TANEČNICE

1952ATe: ANNA PROLETÁŘKA

1966APr: LIDÉ Z MARINGOTEK

1989ATe: PRAŽSKÝ ODYSSEUS

Tučně zvýrazněné filmy si můžete zakoupit na www.filmexport.cz nebo tel. 261 213 664.

Vysvětlivky:

APr – autor předlohy
ATe – autor textu písní