Poezie vánočních dárků

Tak jak jste zvládli náročnou přípravu na vánoce? Úklid, praní záclon, mytí oken, klepání koberců, voskování parket, nákup a balení dárků? Tahle otázka už nám zní jako dotaz z jiného světa. Naštěstí nemusíme voskovat parkety a na okna si můžeme pozvat zavedenou firmu. Ale dárky našim blízkým a přátelům bychom měli vybrat jenom sami. To snad je to jediné, co zůstává v předvánočním čase již po desítky let stále stejné. Moje teta říkala, že je to dobrovolná a milá povinnost.

Dárky pro děti

Nejdůležitějším adresátem vánočních dárečků byly vždy především děti. Na ně mysleli a myslí jejich rodiče a prarodiče nejvíce. Vždyť radost a překvapení dětských očí je nehrané a okouzlující. Dárky byly v minulosti většinou praktické a byly vytvářeny domácími prostředky. Převážně z důvodů úsporných, ale často z touhy vytvořit dárek originální a hlavně s láskou. Už ten pocit byl částečnou odměnou za tajné noční ruční práce. A tak maminky a babičky pletly, háčkovaly a šily vše, co se dalo. Od hraček po oblečení, od panenky po botky. Mužští rodinní příslušníci se zase soustředili na výrobu dřevěných koníků, lepenkových letadel či lodí. Ne každá rodina měla možnost zakoupit drahou hračku, kterou dostala například malá americká herečka Shirley Temple pod stromeček v roce 1938.

Prvorepublikový předvánoční prodej

Námětů na dárky bylo před vánočními svátky plno. Vycházely rodinné časopisy, které měly bezpočet nápadů jak zaujmout své čtenáře tipem na dárek. Ať už to bylo návodem na výrobu dárku, článkem, soutěží nebo reklamou. Reklamy byly každodenním předvánočním hitem jednotlivých obchodních domů či firem. Dobrou radou bylo zakoupení spíše jednoho pěkného dárku než desítky nesmyslných maličkostí. Obchodní domy se předháněly v propagaci výrobků na předvánočních akcích. Z každé takové akce si její účastníci přinášeli domů drobné pozornosti, které se daly použít jako dárek. Ať už to byla malá balení mýdel, voňavek či čokolád. Nejvíce návštěvníků bylo ve velkých obchodních domech, například v domě látek U Barhoně (v Paláci Adrie), Bílé Labuti, Asu v Jungmannově ulici, u Brouka a Babky na Letné, atd.

Známé firmy jako byly např. boty Krása, Baťa, Popper, zlatnictví Ritter, kožešnictví Hájek, oděvy Rolný, klobouky Čekan či Oulíková byly přímo v obležení. Jejich zaměstnanci nejenže zvládali dobře poradit a pomoci s výběrem dárků, ale dokázali je i zabalit tak pěkně, že se mohly rovnou položit pod vánoční strom.

Naše příprava na vánoční svátky už dávno ztratila svou poetičnost. Výmluva na nedostatek času není na místě. Proti svým předkům jsme vybaveni technikou, která by nám naopak čas měla ušetřit. A přece, nejčastější dotaz posledních dní je: máš už koupené dárky? A nejčastější odpověď? Ještě ne, před Štědrým dnem někam zaběhnu a nakoupím to najednou. To jsou ti, kteří ještě nemají zabalené dárky ve formě mobilních telefonů, zlatých šperků či drahých poukazů na exotickou dovolenou. Jenom přemýšlím, kolik je těch, kteří se nevešli do žádné z těchto dvou skupin. Těch, kteří přemýšlí, čím udělat radost svým milým a neřešit výši ceny.

Námět k zamyšlení

V časopise Eva z roku 1934 mě zaujala předvánoční akce „Prodáváme knížky dětem“ v knihkupectví Melantrich na Václavském náměstí. Referoval o ní s láskou k dětem a ke své profesi obchodní příručí. Popsal své zkušenosti s malými zákazníky, kteří přišli sami či v doprovodu dospělého, většinou maminky. Po prvotním přání koupit „knížku“, ale s pozdější možností vlastního svobodného výběru a dobrého vedení pracovníků prodejny, odcházeli malí čtenáři uchváceni akcí, na kterou zřejmě nikdy nezapomněli. Zvlášť, když předvánoční atmosféra obchodu byla mimořádná. To považuji za hodnotnější a poetičtější dárek pro děti i dospělé víc, než několik rychle koupených drahých darů.

Nezbývá mi než Vám popřát úspěch při posledním výběru dárků, ale hlavně pěkné a pohodové prožití vánočních svátků. A zkuste si říci, že s přípravou na ty příští Vánoce začnete o trochu dřív a svým blízkým přichystáte alespoň jeden poetický dáreček, kterým je překvapíte.