Bez špičatých límců to nešlo

A nejen bez nich. Nesměla chybět džínovina, barevné vzorované materiály, minisukně, krátké šortky, rozšířené sukně ke kolenům, zvonové kalhoty, dlouhé propínací sukně s vysokými šněrovacími botami. Paní a dívky nosily safari sáčka, vyšívané tuniky, muži barevné košile s protaženými límci, boty na vysoké platformě. Na Západě řádily od r. 1975 Sex Pistols a s nimi se objevily prvky punkové módy. V kontrastu pak v roce 1978 všechny pobláznil film „Pomáda“ s Johnem Travoltou a něžnou Olivií Newton–John.

Politika, společnost, móda

Zdálo se, že budoucnost patří mladým s květinami a v sandálech, ale byl to trochu omyl. Ani feministky to neměly jednoduché a jejich prosazování bylo stejně obtížné jako zachovat si věčné mládí. Prvním dravcem v politice byla až v r. 1979 nastoupivší „železná lady“ Margaret Thatcherová. 70. léta byla neklidná jak v politice, tak v módě. Nejen u nás, ale i ve světě.

Od sedmdesátých let byla novost modelů založena na neobvyklých kombinacích, později se začala formovat i móda odpovídající politickým názorům či hudebnímu vkusu. Každý módní návrhář si vypěstoval svůj módní styl, každý měl k módě individuální přístup. V Československu se nosily jak přírodní materiály „hippies“ tj. vlna, bavlna, tak umělé a neprodyšné tkaniny typu krimplen, chemlon, tesil. Konfekční móda pánů se vyznačovala protaženými límci, saka přes ně měla širší ramena a všechno doplňovaly extravagantní módní doplňky – široké kravaty i obří motýlky. Současně s těmito trendy se rozvíjel romantický retro styl ohlížející se především za 30. a 40. léty dvacátého století. Tradiční vysoká móda (haute couture) se rozvíjela pod vlivem takzvané „antimódy“. Také feminismus měl k vývoji co říci. Všechny tyto oděvní tendence 70. let, které měly svůj původ v západní Evropě, nacházely odezvu v komunistickém Československu. Byly však přijaty pouze formálně společností, která se vyvíjela nesvobodně a izolovaně. Ve světě probíhala sexuální revoluce, u nás byla držena režimem na uzdě. Z optimistické mládeže se stávala mládež cynická. Chtěla šokovat chováním i oblečením.  Klíčovým slovem byla už jmenovaná „antimóda“. Od levných bavlněných modelů až po luxusní špičkové modely bylo dovoleno vše, jen když to nevypadalo „normálně“.  Kombinovalo se všechno ze skříní, včetně skříní babiček. Při pochybnostech ve výběru však vždy padla volba na jeansy – džíny.

Džínové šílenství

V 70. letech to totiž byla právě džínovina, z čeho všichni šíleli. V módních kolekcích se sice objevovala už v 60. letech, ale teprve o desetiletí později zažila opravdový boom. Nebylo dokonce nic zvláštního na tom, že si na sebe pánové vzali celodžínový oblek, který proložili džínovou košilí.

Džíny byly oblečením, po kterém jsme toužili i u nás v socialistickém Československu, politici ho však považovali za výdobytek imperialismu. A což teprve, když byly kalhoty seprané nebo otrhané! Džíny byly velmi úzkoprofilovým zbožím, jen málo jedinců mělo to štěstí, že si je mohlo přivézt ze Západu. Ti ostatní museli stát dlouhé fronty v tehdejším valutovém obchodě - Tuzexu. Platilo se tzv. bony a jejich sehnání bylo dost složité. Modré kalhoty měly povoleny i vstup do úřadů a na university. Na rozdíl od nás nosili modrý zázrak ve světě snad všichni. V roce 1971 obdržel Levi Strauss za své modré džíny „Coty Award“ cenu amerického módního průmyslu. U nás se začala náhradou vyrábět také džínovina, ovšem ani zdaleka nedosahovala světových parametrů.

Sex Pistols ovlivnili módu

Zatímco v komunistickém bloku provokovala džínovina, na Západě to bylo od roku 1975 punkové hnutí. Mohl za to Johnny Rotten s kapelou Sex Pistols, skupinou výtržníků, kteří za svou éru vydali jenom čtyři singly a jedno dlouhohrající album, ale zásadně ovlivnili vývoj moderní hudby a módy. I když z počátku Johnny kritizoval „pankáče“, kteří měli vlasy jako bodce a chodili celí v černém. Brzy si tužili vlasy do kohoutů i oni, milovali kůži, drobné kostičkové vzory, zavírací špendlíky a placky. Vedle dalších hitů nahráli i skladbu God Save The Queen, z jejíhož textu byl v r. 2008 převzat název výstavy Umělecko - průmyslového muzea v Praze o módě 70. let – Kytky v popelnici.  Tento singl z roku 1977, byl vydán tak, aby kolidoval s 25. výročí Alžběty II. na britském trůně a často byl považován za útok na Britskou monarchii a britský nacionalismus. Kapela vyvolala během své krátké kariéry mnoho kontroverzí, jejich vystoupení neustále čelila problémům s úřady a často končila pohromami a výtržnostmi. Jako první řekli v televizi sprosté slovo.

Hlavním cílem punkerů bylo od počátku především šokovat ostatní. Extravagantní oblečení mělo provokovat ostatní. Později při vzniku neonacistické scény se punk dostal do pozice odpůrců nacismu. Častými prvky oblečení jsou roztrhané jeansy, nášivky, placky, spínací špendlíky, stahováky, těžké boty, bunda křivák, kruhy a jehly v uších, černý lak na nehtech, černá rtěnka nebo účes „číro“. Společně s punkovým hnutím vstoupil do módy fenomén agresivity a sadomasochistických prvků. Původně to o tom ale vůbec nebylo. Celé punkové hnutí se zakládalo na tom, že člověk je výhradně sám sebou.

Vzhled a světové idoly desetiletí

Za „přirozeným vzhledem“ se skrývalo mnoho péče. Ženy se tvářily, že práce je pro ně nade vše, ale věděly zcela přesně, že si ji mohou udržet jen díky svému skvělému vzhledu: vždy čerstvě umytým vlasům, pěstěným rukám a pleti bez poskvrny. Bezbarvý lak na nehty, bezbarvý lesk na rty. A oční stíny tělové barvy. Účesy přirozené, novinkou byl melír a třpytivé efekty v hustých a vlajících vlasech. Zdravá výživa se stala nezbytností, kdo nezvládal aerobik, každý den musel vyběhnout na jogging. Opakem byl styl „afro“, který podporoval vše přirozené, včetně mytí obličeje pouze čistou vodou.

Zaujmout, provokovat nebo si alespoň užívat? Tak zněla otázka doby. Poprvé se člověk mohl stát slavným nebo obdivovaným jenom proto, že byl vždy ve správnou dobu na správném místě. Stylová zahálka naplňovala rubriky prestižních společenských časopisů. Tak se mohla ve stejné době stát idolem teenagerů něžná a pohyblivá blondýnka Olivia Newton–John, díky své roli ve filmu „Pomáda“ nebo opačný typ ženy - černá intelektuálka Angela Daviesová. Její kučeravé vlasy v africkém účesu se staly módou jako afro styl. Idoly, které ovlivňovaly módu, byly i obě manželky Micka Jaggera, které byly obdivovány především modelkami. Retro styl 30. let zpopularizovala herečka a zpěvačka Liza Minelliová především rolí ve filmu „Kabaret“: velké dětské oči, chlapecký účes, plná ústa a ženské tělo. Byla to zvláštní krása, která inspirovala mnoho žen. Velkou líhní rozdílné a extravagantní módy byly ulice Londýna, kde se svými modely šokovala například Vivienne Westwoodová či Kenzo.