Květinové období – díl první

Bylo to zvláštní desetiletí, ta roztančená šedesátá léta, jejichž mottem bylo: sexem, drogami a rokenrolem za lepší svět! A kdo jiný se jím mohl řídit, než mládež, naděje společnosti.  Ta mládež, která se narodila v poválečném boomu a pochybovala o všem, co ctili a v co věřili jejich rodiče.

Nový styl

Prvotním cílem bylo šokovat. A to ve všem. I v módě nastal vzdorovitý útok mládí. Kdo se nepřizpůsobil bláznivým změnám, ten jako by nebyl. Mladá generace určovala módní trendy, vymýšlela módní styly a tím nepřímo vládla společnosti. Oproti padesátým létům byla nová móda zcela jiná, volná. Dřív dívky chodily oblečené skoro stejně jako jejich matky, ale teď měly vlastní styl! Podvazky a jehlové podpatky nahradily živůtky bez podprsenek a pletené punčochy s botkami bez podpatků. Dominantní byly vlasy, ať už tupírováním upravené vlastní, nebo různé příčesky či paruky. Proti nim vystavovala na odiv skupina hippies svoje přírodní nespoutané hřívy. Vzorem jim byli Hippies, děti květin neboli 'Květinové hnutí', které vzniklo v 60. letech v USA. Tito staromilci se snažili popírat vymoženosti technického pokroku, či krásy v užitečnosti. Utíkali od skutečnosti, odvraceli se od společnosti, zkrátka měnili dobu, ale především módu. Čelenky, džíny s výšivkami a batikované košile obletěly celý svět! Jen těžko se někdy rozeznal mladík od dívky, protože zejména díky svým stejným účesům vypadali oba stejně, a na svět přišel „unisex“. Ať už ten přírodní, nebo sofistikovaný.

Všechna novodobá móda byla ovlivněna různými aspekty, někdy to byl let člověka na Měsíc, válka ve Vietnamu, poslouchání pop music, jindy nové umělé textilie a hmoty. Britský módní časopis „Vogue“ v té době napsal:  „Anglie je bohorovná a mládež touží slyšet třeskot rozbíjeného skla“. Londýnská móda se v té době radikálně změnila a postavila se proti uhlazené pařížské módě. Začaly tam vznikat levné víkendové butiky, ve kterých hrála populární hudba, známé především svými cenami dostupnými mladé generaci. Renomované drahé butiky často krachovaly.

Twiggy

Módní ikonou se stala vyhublá modelka s krátkými vlasy, velikýma očima, ale především tzv. lolitkovským výrazem a sexappealem – Twiggy, vlastním jménem Leslie Hornbyová. „Byla jsem kost a kůže“ – těmito slovy postihla tajemství svého úspěchu. Rodiče z ní měli těžkou hlavu. Byla vyzáblá tak, jako kdyby jí nedávali najíst. Lékaři je uklidňovali tím, že dcera má jen rychlejší metabolismus. V roce 1966 londýnský kadeřník  Davis usoudil, že jeho přítelkyně má neopakovatelné kouzlo, a nemýlil se, když jejími fotkami vyzdobil své kadeřnictví. Jeho bratr ji už dříve kvůli vychrtlým nohám překřtil na Twigs (proutky) a odtud byl jen kousek ke Twiggy. Vystavené fotky nepřehlédla reportérka bulvárního časopisu. A to v době, kdy nepolevoval kult Marilyn Monroeové s postavou ve tvaru přesýpacích hodin a „frčely“ lepé dlouhovlasé krásky a la Brigitte Bardotová či Sophia Lorenová, na ni z výlohy hleděla dívka „jako nožička od brýlí“. S chlapeckými proporcemi, se 41 kilogramy na 168 centimetrů, žádná prsa, žádné boky, s mimořádně výraznými řasami kolem velkých, plachých a nepřehlédnutelně nalíčených očí s výrazem vystrašeného kotěte. A šílenství mohlo vypuknout. Proč zrovna pohublá dívka bez prsou, když dosud byly v centru pozornosti pas a prsa? Snad i tady nastal zlom ze vzdoru. Největší zájem se soustředil na dlouhé a hubené nohy. K nim patřily minisukně, o jejichž prvenství se stále přela Paříž s Londýnem. A že šlo opravdu o silný módní diktát, svědčí i fakt, že sama anglická královna zkrátila svoje sukně a ukázala kolena!