Elegance čtyřicátých let

Pro módu čtyřicátých let bylo charakteristické rozdělení do dvou období: úsporný režim válečných let a rozmarnost let poválečných. Dá se říci, že „módní učebnicí“ prvního období je dodnes film „Casablanca“ z r. 1942, s jeho hlavními představiteli Humphrey Bogardem a krásnou Švédkou Ingrid Bergmanovou. Ta se také stala ženským idolem válečné doby. Po jejím skončení žezlo převzala Američanka Rita Hayworthová, coby „Gilda“ ve stejnojmenném filmu z r. 1946. V  rukavicích po lokty dlouhých, luxusních černých šatech a s labužnicky vychutnávanou cigaretou zosobňovala po válce vše, o čem muži snili: krásná žena v hedvábném prádle s neskrývaným sex-appealem.

Co je tabák muži, je ženě kosmetika

To bylo heslo, které rozhodlo o další výrobě kosmetiky v Americe roku 1942, kdy byla na dva měsíce její výroba zastavena. Obě uvedené věci byly shledány nezbytně nutnými, aby v těžkém válečném období pomohly udržet dobrou náladu a životní optimismus. A co víc: kosmetika byla povýšena na tajnou zbraň. Jen takový národ může přece zvítězit, jehož ženy se nebudou zanedbávat, budou pěstěné a krásné, aby svým mužům – vojákům poskytovaly příjemný pohled a radost. K tomu patřil smyslný, nikoli provokativní vzhled. Krása měla sice lámat srdce, ale hlavně měla povznášet. Američanky měly výhodu proti Evropankám, protože krásy své pleti dosahovaly už v době války kompaktním líčidlem značky Max Factor, které se do Evropy dostalo až po skončení války. Černé obočí bylo jemně vykroužené a dominantní byla rudá matná rtěnka. Kvalita však byla špatná, chyběl tuk a glycerin. A tak se např. na řasy používal krém na boty nebo na tváře růžové lístky namočené v červeném víně. V kadeřnických salonech se sbíraly ostříhané vlasy na zpracování příze. Z dlouhých vlasů byla hitem tzv. přilba, kdy byly vlasy vyčesány a elegantně obtočeny kolem hlavy. Účesy byly velmi ženské, trendy byly vlny a sepnuté vlasy do svůdných drdolů stejně jako stužky, sponky, čelenky a další vlasové doplňky.

Válečné období

Na začátku čtyřicátých let dochází k uskromňování v oblečení, přešívání starých modelů a nastolení štíhlé siluety. Válečný režim nutil k úspornému šití, většina oblečení proto byla šita z minima potřebné látky. Válečná ekonomika také znamenala vstup žen a dívek do běžného pracovního procesu, protože muži trávili svůj čas válkou. Kalhoty se staly běžnou součástí ženského šatníku, významným rysem byla praktičnost a minimalistické zdobení. Silueta byla štíhlá, se zvýrazněným pasem a hranatými rameny. Délka úzkých sukní, šatů a kabátů sahala nejčastěji po kolena. Většina oděvů byla jednobarevná, ze vzorů se výrazně ujaly puntíky. Šilo se ze všeho, co bylo po ruce, včetně záclonoviny. A kombinovalo se. Materiálem se šetřilo natolik, že se i kapsy rušily. V této době přišel na trh také tříčtvrteční kabát. Velkým problémem byl nedostatek punčoch, nahé nohy se nehodily ke krátkým sukním, a tak se nohy jednoduše natřely barvou nebo make-upem. Používaly se různé triky, pomyslný šev punčoch se maloval tužkou na obočí. 

Poválečné období

Po válce však nastává opětovný nárůst módního průmyslu, který je z počátku limitován nedostatkem látek a dalších módních materiálů. Ale i tak postupně docházelo k rozšiřování a prodlužování sukní, šatů a kabátů, které vyústilo v široké sukně padesátých let. Památný se stal rok 1947, kdy v únoru Christian Dior přivádí na svět první „new look“. Po hubených válečných letech se Dior poprvé odvážil vytvářet sukně z mnoha metrů drahé látky. Tehdy mu po jeho přehlídce gratulovala populární šéfredaktorka módního časopisu Carmel Snowová se slovy: „Je to úplná revoluce, Christiane, tvoje šaty vypadají tak nově.“ Netušíc, dala tak název nové siluetě přetrvávající desetiletí.

Módní průmysl se postupně vzpamatovával z válečných let. Evropa zavedla na módním trhu všeobecná omezení a v Británii vznikl systém vládní podpory – vyráběly se takzvané " utility" - víceúčelové oděvy. Do velkovýroby bylo vybráno 32 vzorů, které splňovaly základní pravidlo – co nejmenší použití materiálu. Ženám radily módní časopisy při přešívání svých starých modelů a podporovaly je.  Tato vládní politika velmi výrazně pomohla přijetí konfekce jako standardu. K "moci" se dostává firma Marks&Spencer. Na odbyt jde sportovní konfekční oblečení.

Bikiny

Ještě jeden módní hit se zrodil ve čtyřicátých letech – plavky jménem bikiny. Za vynálezce bikin v moderním pojetí jsou považováni Francouzi Réard a Heim, který představil v Cannes v květnu 1946 svoje plavky s názvem „Atome“ a sloganem „nejmenší plavky na světě.“ Ještě menší verzi však představil o dva měsíce později jeho kolega Réard, na módní přehlídce v pařížských lázních se sloganem „bikiny - menší než nejmenší plavky na světě.“ Jednalo o model s nevyztuženými trojúhelníkovými díly podprsenky. Tyto plavky pojmenoval podle ostrova Bikini, na němž čtyři dny před přehlídkou proběhl americký jaderný pokus. Název měl symbolizovat „atomový výbuch“ ve světě dámské plážové módy. Vzhledem ke střihu plavek nenalezl Réard žádnou modelku, která by nové plavky chtěla předvést, a tak si je oblékla striptýzová tanečnice Micheline Bernardini.

Móda čtyřicátých let zasahuje vždy alespoň částečně do všech následujících módních období. Úzké sukně, saka s lehce zvýrazněnými rameny nebo pouzdrové šaty doplněné páskem jsou běžnou součástí dnešní kancelářské módy. Červená rtěnka je klasika, která se neomrzí nikdy stejně jako make-up. Ležérní vlny na delších vlasech, vyčesané drdoly nebo čelenky budou mít úspěch stále. Ač polovinu desetiletí trpěla paní Móda válečnou nouzí, přesto zůstávala vždy elegantní i v přešitých šatech a přepletených svetřících.