Nové textilie

Už osud starého Řecka visel na niti. Ano, pověst o vzniku řecké svobody a nezávislosti propojila nit, přesněji řečeno vlákno. Ariadnino vlákno. Taza pomocí odvíjeného klubíčka dostala do bludiště královského syna Thésea, který tam zabil příšeru Mínotaura, napůl býka a člověka, pravidelně požírajícího nevinné dívky a mladíky. Nejenže zachránil mladé lidi, ale zbavil tím zemi krutého poddanství. Pověst je sice už asi tři tisíce let stará, ale význam vlákna přetrvává.

Historie textilií

Vlákno je základem každé textilie a jen ve výjimečných případech se používá v nezměněném stavu. Jinak se podle účelu dalšího použití zpracovává, buď to může být předením, prošíváním, lisováním, lepením, vpichováním nebo plstěním. Název textilie vznikl z latinského slova textilis, což znamená tkaný. První zmínky o textiliích, nalezených při různých výzkumech, jsou staré asi 30 tisíc let před naším letopočtem. V průběhu let se nalézaly různé typy textilií v Gruzínsku, Francii, Izraeli, Dánsku, ale také u nás v Dolních Věstonicích. Asi 200 let př. n. l se objevily v Peru pleteniny a v roce 1000 n. l. víme v Egyptě o existenci pletených ponožek z předené bavlny. V roce 1892 přichází na svět viskózové vlákno, propagované jako umělé hedvábí a vznikající regenerací celulózy.  V odborné literatuře se uvádí, že k výrobě 1 tuny vlákna je zapotřebí cca 6 m3 dřeva a 2 tun chemikálií. S objevem viskózy nastal čas dělení vláken na přírodní, jako je bavlna nebo přírodní hedvábí a chemické např. viskóza, polyester či skleněné vlákno. To se objevilo v Německu před koncem 19. století, dnes se z něj zhotovuje nejen ochranné oblečení, ale také stuhy a šňůry.

Módním prvkem, který se v textiliích používá už dlouho, je kovové vlákno. Rozdíl mezi textilním kovovým vláknem a netextilním drátkem není jednoznačně definován. Jako výchozí látka k výrobě se používá nejčastěji ocel (surová, pocínovaná nebo pozinkovaná), dále slitiny niklu a hliníku a na speciální vlákna platina, wolfram apod. Známé jsou zlatem či stříbrem vyšívané liturgické oděvy a královská roucha z předchozích století, ale také věci užívané k výzdobě – přikrývky, pokrývky, závěsy, na nichž byly vyobrazeny postavy svatých i světské náměty. Kovová vlákna se používala i k háčkování nebo vyšívání, především ve 20. – 30. letech minulého století.  Z kovové krajky bývaly zhotoveny límečky, ozdoby, plédy, nebo dokonce halenky a celé večerní šaty.

Textilie 20. století

Díky novým poznatkům ve vědě a technice došlo v oblasti vývoje textilií k řadě převratných objevů. K jejich výsledkům patří mikrovlákna, vícevrstevné látky, materiály s vetkanými keramickými vlákny či s povrchovými úpravy z ušlechtilé oceli.  Stále je oblíbená viskóza, která má vlastnosti lesklého přírodního hedvábí, je ale podstatně levnější. I údržba je jednodušší, stejně jako u amerického polyamidu z roku 1937 či anglického polyesteru z r. 1945. To jsou lehké, trvanlivé a velice rozmanité materiály.

Koncem 50. let bylo vyvinuto polypropylénové vlákno, lycra, které je vysoce elastickým materiálem. Módu začalo však plnou měrou ovlivňovat až v 90. letech. Původně bylo totiž určeno pouze k výrobě elastického prádla, ale s odstupem několika desítek let začalo být využíváno pro přiléhavé a dobře padnoucí modely. Výrobci přišli na to, že lycra se dá dobře zpracovávat v kombinaci jak s přírodními materiály, tak i s umělými vlákny. Její pružnost dnes umožňuje výrobu v jednotných velikostech a díky pružnosti si výrobci nemusí tolik lámat hlavu komplikovanými střihy, jako to bylo dříve.

Nesmíme vynechat i jiná významná vlákna, která se ve větší či menší míře začala používat v textilním průmyslu:

-aramidové vlákno z 60.let, se mimo vysoké pevnosti a odolnosti proti horku vyznačuje značnou odolností vůči chemikáliím, vlákna se netaví,teprve při cca. 400°C zuhelnatí, špatně se sice barví, ale oděvům do horkých provozů to nevadí

-japonské mikrovlákno z téže doby, které dosáhlo rentabilní průmyslové výroby až v r.1980, výrobky z něj odpuzují vlhkost a chlad a velké množství pórů ve výrobku umožňuje snadné odpařování potu, vzhled a omak zboží se podobá výrobkům z přírodního hedvábí, povrch je odolný proti žmolkování, praním a čištěním neztrácí své pozitivní vlastnosti, vyrábí se z něj svrchní oděvy, rukavice, imitace semišů či membrány do nepromokavých oděvů a bot např. Gore-Tex.

-nanovlákno bývá označováno za materiál třetího tisíciletí, zejména pro jeho výjimečné vlastnosti, je tisíckrát tenčí než lidský vlas, lidské oko ho nezahlédne. Ale kdyby bylo prý silné jako dětský malíček, uneslo by až 16 slonů, je tak malé a lehké, že jen množství o trochu větší než jeden gram by obtočilo Zemi kolem rovníku, používá se na výrobu textilních látek se speciálními vlastnostmi, ale především v jiných oborech např. v biomedicíně.

Moderní textilie, vyrobené z těchto vláken jsou, velice příjemné na dotek, dobře se nosí a jsou funkční. Mnohé byly vyrobeny pro NASA nebo jako oblečení do extrémních podmínek, ale postupem doby se staly součástí běžného šatníku. Jako již zmiňovaný Gore-Tex.

Nové textilie

K novějším vymoženostem mikrotechnologií patří vynález zapouzdření mikrokapslí do dutého vlákna. Kapsle se naplní vonnými látkami, vitamíny či mořskými řasami. Postup byl původně užívaný v medicíně, ale našel uplatnění a velkou oblibu i v textilním průmyslu, a tím i ve světě módy. Velký podíl na rozvoji této technologie mají Japonci, kteří ji začali využívat k výrobě dámského spodního a nočního prádla či punčoch.

Mimořádným hitem se staly textilie příznivě působící na zdraví člověka, vyrobené například z vlákna s antibakteriálními látkami, kde je účinná látky uložena v jádře vlákna, působí antibakteriálně a potlačuje zápach. Jinou zajímavostí jsou textilie s ochranou před UV zářením s účinností ochranného faktoru 30. O to se stará kombinované vlákno viskózy či polyesteru s keramikou. Nositel oblečení si pak může užívat slunečních paprsků podle libosti. Z těchto textilií se vyrábí vysoce sportovní oblečení, spodní nebo ložní prádlo.

K nejnovějším a nejvíce diskutovaným vynálezům v technologii tkanin patří tzv. inteligentní vlákna, která se automaticky přizpůsobují vnějším vlivům. Zní to sice jako science fiction, avšak právě takové materiály dnešní návrháři používají a díky jejich variabilitě s nimi dokazují působivých výsledků. Textilie se dnes dají vyrobit prakticky z každého vláknitého nebo elastického materiálu. Díky rozvoji technologií jsou dnes „textilií“ např. sklo, keramika, guma, papír, atd.

Velice aktivní jsou v této oblast především Japonci, kteří zahrnují textilní průmysl neobvyklými látkami, které často přebírají z jiných odvětví např. automobilového průmyslu. Jejich nápadité a tvůrčí výrobky jsou pro dnešní svět módy naprosto fenomenální. Kombinují staré tradice s vymoženostmi nejmodernější techniky a tím vynikají nové atraktivní textilie. Dokonce z takových surovin, které byly až dosud považovány za příliš křehké nebo příliš pevné. Využívají papíru nejen pro výrobu kimonových pásů či jako vazelínu do podkladů, ale především jako novou „papírovou“ látku. Původně to byl materiál vyvinutý jako ochranné oblečení, dnes je využívám pro módní tvorbu futuristického vzhledu. Materiál má mimořádné vlastnosti – je pevný, lehký, trvanlivý, odolný proti skvrnám, netřepí se, okraje se nemusí začišťovat, může se prát a je recyklovatelný. A to je důležitý aspekt pro naši společnost trápící se kvalitou životního prostředí.

Nových materiálů, které se používají v dnešním módním průmyslu, je ještě celá řada. Módní návrháři a designéři sázejí především na měkké a elastické materiály. Technický rozvoj 20. století nás obdaroval sice mnoha novinkami z oblasti textilií, ale dnešní století v ní slibuje určitě ještě víc estetiky, lepších vlastností nošení a nových vizí do budoucnosti.