Sylva Sequensová o tatínkovi Jiřím Sequensovi

Režisér Jiří Sequens by letos oslavil devadesátiny. Narodil se v Brně 23. dubna 1922. Vystudoval gymnázium a brněnskou konzervatoř, za okupace začínal jako mladý herec v brněnském Zemském divadle. Po válce odjel studovat na moskevskou Vysokou filmovou školu a na ni navázal studiem pařížské vysoké filmařské školy IDHEC. Po návratu se uplatnil jako režisér v divadle E. F. Buriana, kde poznal svou budoucí manželku Zdenu, která tu pracovala jako sekretářka. K filmové práci se poprvé dostal v r. 1949 spoluautorstvím filmového scénáře s Jiřím Slavíčkem. Scénáře psal i v pozdějších letech, ale pouze ke všem svým hraným snímkům a seriálům. Jeho režisérským debutem se stal v roce 1951 film „Cesta ke štěstí“. 19 let působil jako pedagog na FAMU. S jeho dcerou Sylvou jsme si povídaly o dalších obdobích jeho života…

Jaké to je být dcerou tak populárního muže, jakým byl váš otec? Určitě jste v dětství vnímala, že váš denní rituál je jiný, než u ostatních dětí, kde tatínek ráno odcházel do práce, večer se z ní vracel….

Náš Tatík, jak jsme mu říkali nejen my doma, ale i přátelé, měl také svůj denní rituál. Čas měl rozdělený na dvě části, tu kdy točil a druhou, kdy byl doma. To pak ráno od 6 hodin už psal dlouho do noci, oblečený do pyžama, ve kterém se celý den poflakoval po domě. Když jsme si něco chtěli říct nebo tátu nalákat na jídlo, signálem bylo zabušení na rouru od topení. Byl nesmírně vitální, rozený chodec, denně nachodil kilometry a často se mnou. Budoval chalupu v Jizerských horách, prostě nesnášel nečinnost.

Jeho filmy se mi zapsaly natrvalo v paměti. Např. jsem jako dítě několikrát viděla film Větrná hora, dobrodružný kriminální film, plný tváří populárních herců od Radovana Lukavského po Stellu Zázvorkovou. Ten, kdo ještě tehdy hvězdou nebyl, tak se jí později stal…

Natáčení bylo prý těžké, některé scény komplikované. Je tam scéna s otráveným psem, která nešla natočit až do doby, kdy pes místo jedu dostal alkohol. Doslova „ožralý“ byl ještě druhý den. Ale asi už tam se neuvědoměle zrodila tátova láska ke psům, o kterých stále prohlašoval, že je nemá rád. Naplno pak propukla asi před 30 lety osudovou zamilovaností do jezevčíka, ke kterému později přibyli další dva, včetně nalezence Janka z tramvajové zastávky. Ten s námi bydlí pořád, ačkoliv už několikrát utekl hrobníkovi z lopaty.

Co bylo po „Větrné hoře“?

Po Větrné hoře odjel se svými dvěma kolegy – kameramanem a scenáristou - na skoro roční pobyt na zámořských lodích, které tehdy naše republika bez moře vlastnila a vznikla dokumentární reportáž o plavbě československých zaoceánských lodí třemi oceány. Cesta vedla z polského přístavu Gdyně kolem Afriky na Mauricius a přes Indonésii do Číny, Vietnamu, Singapuru, Suezem do Egypta a zpět do Gdyně. Výsledkem byly filmy „Bratr oceán“ a „Hranice světadílů“.

Tohle období se vás ještě netýkalo, ale v době natáčení filmu Atentát jste už byla skoro školačka. Jestlipak vás tatínek vodil do školy?

Ani to nešlo, po velkém mezinárodním úspěchu Atentátu dostal táta nabídku na natáčení filmu v Řecku, kam s ním odjela celá rodina. Tam jsem strávila skoro celou první třídu. Vznikl film „Epitaf“ a později „Erotes sti Lesvo.

„Atentát“ je pro mne vrcholné dílo nejen naší kinematografie. Po letech mě v tom ujistila v roce 2009 recenze filmu jednoho z diváků: Opět se potvrdil fakt, že nejlepší thrillery píše sám život. Navíc černobílá kamera působí opravdu autenticky, hudba byla rovněž skvěle vybrána, při každém tónu Beethovenovy Osudové mrazí v zádech. Závěrečná přestřelka má v sobě tolik napětí a dynamiky, že předčí leckterý hollywoodský „akčňák“…

Asi je tím opravdu řečeno vše. Kdo se na film i po letech podívá, nepotřebuje žádné vysvětlování. Závěrečná scéna s výzvou „Vzdejte se, nic se vám nestane" je jednou z nejpůsobivějších scén našeho filmu. Mohu vám odpovědět také jednou poměrně čerstvou recenzí diváka, která je u filmu na internetu: Natočit v roce 1964, tedy v době, kdy o „pražském jaru" ještě nikdo ani neslyšel, film o tom, že na našem území za Protektorátu existoval i jiný než komunistický odboj, ba dokonce že atentát na Heydricha nařídila exilová Benešova vláda, je věc téměř nepochopitelná, hraničící se zázrakem.

Nepochopila jsem, že se v kostele mohly filmovat tak náročné scény…

Ale kdepak. Celý interiér kostela byl postavený v barrandovských ateliérech, protože ve skutečném kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici se nesmělo střílet. Táta před lety kostel navštívil a sám byl překvapený, jak moc se oba kostely do detailu podobaly. Ale není divu, on byl ve své práci vždy perfektní a maximalista. Tvrdili to i všichni jeho kolegové. A ještě jedna zajímavost: když byl film po mezinárodních úspěších promítán na ambasádě v Oslu, v přítomné starší paní poznali účastníci vdovu po říšském protektorovi Heydrichovi. Pocit to nebyl příjemný, ale přesto se kdosi zeptal na její názor. Ona jenom suše a nezúčastněně řekla, že to tak asi bylo.

V roce 1968 se natáčel oblíbený kriminální seriál, mnohokrát už reprízovaný a stále oblíbený: „Hříšní lidé města pražského“, podle povídek Jiřího Marka. Děj se odehrává v Praze ve 20. letech 20. století a jeho 13 epizod zobrazuje vyšetřování kriminálních deliktů pražským policejním radou Vacátkem a jeho „mordpartou“. Proč právě Jaroslav Marvan byl oním nenapodobitelným detektivem?

Táta si byl vědom zásluh pana Marvana jako umělce a člověka na poli divadelním a filmovém a byl přesvědčen, že si za to zaslouží postavit „pomník“. A také se tak stalo. Práci s ním si nemohl vynachválit, obdivoval jeho pracovitost. Pan Marvan přerušil práci v Národním divadle a plně se věnoval natáčení. Byl vždy perfektně připraven, dialogy se dlouho do noci učil za pomoci své ženy. Skvělí byli i ostatní herci, hudba Zdeňka Lišky, texty Vladimíra Síse, kostýmy výtvarnice Zdenky Kadrnožkové. Bylo připraveno pokračování v barevné verzi, ale nakonec byly natočeny jen čtyři snímky s radou Vacátkem „Pěnička a Paraplíčko“, „Partie krásného dragouna“, „Vražda v hotelu Excelsior“ a „Smrt černého krále“, které na seriál navazovaly.

Herecké obsazení je tady opět ze „zlatého fondu“. K mnoha hercům se tatínek vracel a opětovně je obsazoval. Koho měl nejvíc v oblibě?

Táta byl profesionál a špatného herce by neobsadil, ale zmínit bych chtěla alespoň Radka Brzobohatého, s kterým měl po celý život výborný vztah a byl to právě on, kdo se s ním rozloučil i na jeho poslední cestě.

A co tolik diskutovaný „major Zeman“? To byla také přehlídka skoro všech našich hereckých hvězd. Mnozí se dnes tváří, že v něm nehráli, seriál odsuzují, ale ať je to, jak chce, byly to profesionálně udělané detektivky….

O něm už toho bylo řečeno tolik, že nemá smysl se k tomu vyjadřovat. Táta občas vzpomněl některé zajímavosti, například, že po roce natáčení dostal pan Brabec infarkt a scény se musely točit dlouho bez něj a potom dotáčet. Nebo táta až před lety prozradil, že píseň „Bič boží“, jejíhož autora textu nikdo neznal, vytvořil on z fragmentů bible. Také jsem byla u toho, když se současný populární herec poptával po roli v seriálu, kterou nedostal. Dnes se pyšní svou „statečností“, že v něm nehrál. Jediná herečka, která odmítla z politických důvodů v něm hrát, byla Jaroslava Adamová, které si táta celý život vážil. Seriál má stále svůj fanklub…

A co další tvorba v 80. a 90. letech?

V té době točil už málo, měl vážné zdravotní problémy, ale přesto natočil ještě 5 filmů a 1 seriál. Tím byli „Hříšní lidé města brněnského“, kteří už nedosahovali kvalit pražských „Hříšňáků“. Tatík Brno miloval, bylo nejen jeho rodištěm a místem, kde prožil dětství, ale doslova celoživotní láskou. A to je z celého seriálu určitě cítit. Vzpomínal, že už jako kluk chodil kolem brněnské trestnice a studoval tváře uvězněných. A dokonale ovládal brněnský „hantec“.

Všechno jsme sice neprobraly, ale přece jenom mám ještě otázku. Víte, jaké prvenství v oblasti televizní tvorby má váš otec?

Ale ano, režíroval prvního televizního Silvestra.

Za rozhovor děkuje Vlaďka Dobiášová

Foto: archiv Sylvy Sequensové

Filmografie Jiřího Sequense:

21 celovečerních filmů
7 televizních filmů  
3 TV seriály 
8 dokumentárních filmů a cestopisů

FOTOGALERIE

Pro zobrazení fotogalerie klikněte na obrázek.