Hotel Internacional (dnes Crowne Plaza)

Víte, která budova byla tou nejvyšší  v naší republice na konci 50. let? A která je svým vzhledem snad nejúžeji ze všech staveb spjatá právě se specifickým stylem 50. let – socialistickým realismem v architektuře? Je to budova hotelu Internacional v pražské Podbabě, jejíž špice s pěticípou hvězdou se objevuje v mnoha záběrech filmu Šakalí léta (režie Jan Hřebejk, 1993), ale nejenom v něm. V Příbězích obyčejného šílenství (režie Petr Zelenka, 2005) si můžeme prohlédnout interiér kavárny, ze starších filmů, v nichž se odehrává část děje právě v tomto hotelu, jmenujme například komedii Král Králů (režie Martin Frič, 1963).

adresa:   Koulova 1501/15, Praha 6, 160 00
autoři:     Ing. arch. František Jeřábek, akad. arch. Milan Brzák, akad. arch. František Trmač
projekt:   1951 – 1956
stavba:  1956 – 1957

Objekt hotelu byl původně v roce 1951 plánován jako ubytovna důstojníků vojsk Varšavské smlouvy a prominentních šarží - neveřejný hotel Družba. Byl projektován na základě předem vybrané urbanistické studie jako výšková dominanta typu moskevské Lomonosovy university a původně měl stát na volném prostranství Vítězného náměstí, nastaly však obavy o nevhodné narušení pražského panoramatu a hotel byl přesunut do nižší polohy - do Podbaby, na pozemek po bývalých cihelnách. V roce 1951 byla vybrána studie kolektivu architekta Jeřábka se středovou  dominantou čtrnáctiposchoďové věže, tato studie byla dále rozpracována mezi lety 1952 – 54. Projekt představil koncept nižších postranních křídel a dominanty, výškové věže. Ta byla již od počátku určena pro hotelový typ ubytování, od třetího do sedmého podlaží pro tuzemské a od osmého výše pro zahraniční hosty. Pro obědy a večeře významných hostů sloužila ve 13. podlaží jídelna pro 32 osob, kavárna s barovým pultem pro 40 osob a zimní zahrada ve 14. podlaží s panoramatickým výhledem na Prahu. Zimní zahrada je dodnes zachována a stále poskytuje hostům nejen nádherný výhled, ale také kvalitní dobové řemeslné detaily – tepané mříže, travertinové obklady, lustry a čalouněný nábytek.

K věži přiléhají nižší, šestipodlažní křídla bývalých svobodáren s vlastními postranními vchody. Ještě během výstavby však bylo od záměru jedno a dvoupokojových bytů svobodáren upuštěno a tyto byty byly přeměněny na hotelové pokoje.

Do zahrady vybíhá dvoupatrový objekt se společenskými prostorami – původně snad měl sloužit jako tělocvična, dnes se zde pořádají konference a kongresy, sál pojme až 350 osob. Na hotel dodnes navazuje současně budovaný areál kasáren. Po svém dokončení  v roce 1958 byl objekt předán agentuře ČEDOK a až do roku 1989 sloužil jako hotel pro politicky významné hosty.

Na stavbu byly kladeny vysoké nároky také po technické a uměleckořemeslné stránce. V hotelu byla vytvořena instalační jádra pro vedení vnitřních rozvodů, automatická telefonní ústředna, světelné signalizační zařízení hotelových pokojů, ústřední rozhlas a další v té době pokrokové technické a technologické novinky.

Zvláštní důraz byl kladen na výtvarná díla a uměleckořemeslné detaily interiéru. Do práce se zapojil značný počet předních umělců. Hodnotné interiéry byly vyhotoveny v klasických luxusních materiálech, nešetřilo se na kamenných obkladech, gobelínech, leptaných sklech.  Autorem návrhů textilií je Cyril Bouda, mozaiky ve 14. podlaží zase Max Švabinský. Skleněné reliéfy na 3. podlaží dvorního křídla jsou dílem známé sklářky Jaroslavy Brychtové, tehdy mladé a začínají. Koberce a gobelíny navrhoval nejznámější český umělec pracující s textilem Antonín Kybal.

Hotel je dokladem použití uměleckého řemesla vysoké kvality, záhy po svém otevření se však právě vysoké náklady na luxusní provedení spolu s estetikou tzv. socialistického realismu staly předmětem kritiky. Hotel byl navržen v době vrcholícího stylu tzv. socialistického realismu v období 1951 – 1952, na jaře 1952 bylo započato se stavbou, a to souběžně s projekčními pracemi, které tedy velmi těsně předcházely samotné realizaci. V době dokončení hotelu v roce 1957 již bylo na socialistický realismus nahlíženo jako na slepou uličku a česká architektura směřovala zpět k moderním formám, které hned následujícího roku reprezentoval bruselský pavilon na Expu 58. Hotel si tak hned po svém otevření vysloužil ostrou kritiku za pompéznost, neekonomičnost a slohovou nejednotnost interiérů.

Dnes vnímáme jak charakteristický vzhled, tak jedinečné pojednání interiérů jako hodnotu, která řadí tento hotel mezi výjimečné stavby.

A poznámka na závěr – pokud byste náhodou projížděli kolem a měli dojem, že vás snad šálí zrak a špička hotelu zmizela, nepanikařte! To jen probíhá údržba – špice hotelu se dá zasunout do těla stavby, očistit a opět vysunout i s (dnes zelenou) hvězdou na svém vrcholku.

FOTO: časopis Architektura ČSR 1957, s. 465-475; film Šakalí léta; současné foto: Petr Jehlík

FOTOGALERIE

Pro zobrazení fotogalerie klikněte na obrázek.