Moderátor v pyžamu Aleš Cibulka

Televizní a rozhlasový moderátor, spisovatel, publicista a herec. Tím vším je Aleš Cibulka, jehož hlas i tvář je spojena s řadou českých televizních a rozhlasových projektů. Slovo „českých“ je obzvláště na místě, neboť více než kladný vztah k českému jazyku je jeho silnou zbraní. Zvlášť v dnešní době, kdy se to moc tzv. nemusí. Po studiu na Vyšší herecké a moderátorské škole začal pracovat v rozhlase i televizi a oběma médiím je věrný dodnes. I když své pole působnosti dávno rozšířil o mnohem větší okruh…

Tak jsem si říkala, že tebe „zpovídat“ bude hračka, ale najednou vidím, že to bude tvrdý oříšek. A nebude zrovna zlatý…

Aha, ty asi narážíš na udělování cen Zlatý oříšek. To je akce, kterou mám moc rád. Jde o každoroční oceňování talentovaných dětí. A je jedno, jestli běhají, věnují se matematice nebo chovají holuby. Mám tu čest tuhle akci už devátým rokem moderovat. Přiznám se, že když se mi dostane do ruky seznam nominovaných dětí, pečlivě ho prohlédnu, jestli mezi nimi není začínající moderátor. Když ne, oddychnu si s tím, že se touhle profesí můžu ještě chvíli živit, než přijde mladá generace.

Je mi jasné, že musíme začít někde mnohem více na začátku. Od peřinky to brát asi nemusíme, ale kdybys na tom trval…

Jéje, kde začít? Mohlo by to znít asi takhle: dětství prožil s rodiči a starším bratrem v Chodově u Karlových Varů. Už od druhé třídy základní školy vydával časopis, v sedmé třídě se z něj dokonce stal deník. Ve čtrnácti byl přijat jako moderátor karlovarského rádia Diana. Takhle nějak sis to představovala?

Někde jsem se dočetla, že jsi prý dokonce skládal písničky pro děti? Rád si zpíváš?

To víš, že si rád zpívám! A s těmi písničkami máš pravdu, jak je vidět, jsi dokonalý detektiv. Vydali jsme tehdy dokonce tři alba. Dlužno dodat, že jsem byl „pouze“ autorem textů a taky interpretem, ale vzniklo jich opravdu hodně. Na Karlovarsku jsme tenkrát byli s pořadem Studio Klokánek jediní, kdo se dětem věnoval. A musím sebekriticky dodat, že jsem si nedávno ty písničky pouštěl, a vůbec nejsou blbé!

Dobré odpoledne s Českým rozhlasem, Host do domu, Tobogan a celá řada dalších pořadů, odkud znají posluchači Českého rozhlasu tvůj hlas…

Jak už jsem vzpomínal, do soukromého rádia jsem přišel už ve čtrnácti. Byly to nádherné doby. Ve studiu jsme měli jeden mikrofon, jeden CD přehrávač, a když dohrála písnička, musela jsi mluvit tak dlouho, než se ti podařilo vyměnit cédéčko, nastavit další písničku a tu pustit. Povoleno bylo snad všechno. Na druhé straně to byla ohromná škola. No, a když přišla roku 2000 nabídka na moderování na vlnách Českého rozhlasu, cítil jsem se jako Alenka v říši divů. Byla přede mnou práce v nejprestižnější rozhlasové stanici – a mně bylo třiadvacet. No vidíš a letos jsem tam už třináctým rokem. Hosta do domu, dopolední vysílání, jsem moderoval celkem šest let, možná si ještě vzpomeneš na rok 20O6 a na roztomilou aférku s mou milovanou Yvonne Přenosilovou a s tehdejším premiérem Paroubkem… No, letí to. Na podzim jsem odvysílal svůj 300. Tobogan.

Tobogan je tvůj neuvěřitelný úspěch, nikdo nečekal, že jeho mnohaletého moderátora Tomáše Slámu může, po jeho smrti v roce 2004, někdo nahradit. Byl s Toboganem spjat od roku 1990 a ty máš za sebou už více než 300 pokračování. Příští rok to bude 10 let, kdy jsi poprvé pozdravil posluchače Toboganu na Dvojce Českého rozhlasu..

Taky se mi to zdá neuvěřitelné. Když Tomáš umřel, bylo mi jasné, že Tobogan končí. Byl s ním spjat opravdu neodmyslitelně. Tehdejší šéf stanice nás tenkrát oslovil šest, abychom si vymysleli nový pořad, který by běžel v době Toboganu. Snažil jsem se tehdy prosadit, aby zůstal formát pořadu, název i znělka, šlo už tehdy o opravdu zavedené značky. Tak se i stalo. Chvíli jsem se v začátcích střídal s Petrem Jančaříkem, Jaroslavem Duškem, no a nakonec jsem na to zůstal sám. Tobogan, to je vlastně jeden z mých splněných snů. Mít vlastní rozhlasový pořad, to se běžně plnívá v padesáti. Já měl to štěstí před třicítkou. Tobogan je navíc výjimečný i mezi rozhlasovými pořady vůbec – běží už 23. rokem. A jedeme dál!

Uvedla jsem tě jako moderátora v pyžamu a určitě jsi jediný, o kom se to dá oficiálně říct...

Opět máš pravdu. Celkem dva roky jsem jednou měsíčně vítal hosty u nás doma. Míval jsem na sobě flanelové pyžamo po pradědečkovi. U příležitosti mého 300. Toboganu dokonce vyšla i knížka Cibulka v pyžamu. V ní zpovídám takové osobnosti jako Zitu Kabátovou, Blanku Bohdanovou, Hanu Maciuchovou, Standu Motla, Evu Pilarovou nebo Láďu Županiče. V knížce jsem navíc vyprávěl dvanáct „zaručených“ historek o svých kamarádech. Jen tak namátkou o Ivaně Andrlové, Marcelu Vašinkovi, Veronice Jeníkové, Jiřince Jiráskové – no a vydavatelka knihy Jana Semelková dostala ďábelský nápad. Dala má vyprávění oněm „pomluveným“ kamarádům a oni mé historky uvedli na pravou míru. Je to docela legrace. Jen to malinko vypadá, že si trošku vymýšlím. A to není pravda!

V televizi jsme tě mohli poprvé vidět asi před 15 lety jako průvodce „snídaňovým“ ránem diváků a od té doby máš na svém kontě celou řadu úspěšných a významných moderátorských projektů. Namátkou už vzpomínaný Zlatý oříšek, Kolo plné hvězd, Týtý, Česká hlava, O češtině…

Je pravda, že za ta léta bylo těch pořadů opravdu požehnaně. Ale mám velkou radost z toho, že vždycky to byla práce příjemná a hlavně s dokonalou partou. Pokud se uvážeš do dlouhodobého televizního projektu, zavazuješ se i k tomu, že s určitými lidmi budeš trávit hodně svého pracovního času. Proto je právě výběr spolupracovníků tak důležitý. Ale to asi platí v každém povolání. Nejnovějším počinem je teď můj nový pořad na TV Barrandov. Každý podvečer vysílá novou zábavnou soutěžní hru Česká tajenka. Čili opět něco pro milovníky mateřského jazyka, něco pro milovníky soutěží. Jsem rád, že se nový pořad chytil a že má stále více a více diváků. Navíc podobný pořad na českých obrazovkách už dlouho chyběl. A díky němu se můžu s diváky vídat každý den!

Tak, teď mi prozraď svoje tajemství: kde bereš ještě čas na psaní knih, pravidelné roční vydávání dvou kalendářů, cestování po republice se stále vyprodaným zábavním pořadem a charitativní projekty. Tvoje knihy o prvorepublikové hvězdě Nataše Gollové a její kolegyni Zdeně Sulanové byly bestsellery nejen pro jejich příznivce.

To je sice krásná otázka, ale já na ni nemám odpověď! Když má člověk věci, které dělá rád, tak si pro ně prostě čas najde. Je to věc organizace. Právě dodělávám svoji další knížku, pokračování knih Černobílé idoly i jiní 1 a 2. Vyjde v Edici ČT k 60. narozeninám televize a bude se jmenovat Televizní idoly a další. Navíc už se pomalu klubou kalendáře na rok 2014. K tomu televize, rozhlas a hlavně – chalupa! Den co den vyhlížíme jaro, abychom už se konečně mohli vrhnout na práci na zahradě. Jak vidíš – po perné práci musí přijít i relaxace. A to je asi ten recept na to, jak to všechno zvládám. Ale abych nezapomněl – musíš mít vedle sebe toho nejúžasnějšího člověka na světě, a pak to jde samo!

To je pravda, každý, kdo je nezvykle vytížený, musí nějak relaxovat a posedět u čaje nebo televize, to není tvůj případ...

Podepisuji každé tvoje slovo! Stačí zmizet k nám na vesnici, svléknout si „pražské oblečení“ a vzít na sebe to „chalupové“ a za chvíli se dostaví uvolnění. Všechny starosti a povinnosti jsou daleko a člověk se může začít třeba rýpat v zemi nebo kutit něco na chaloupce. Před třemi lety jsme si koupili kouzelnou roubenku z roku 1803 a děláme všechno pro to, aby se v naší péči měla dobře.

Skromně jsi pomlčel o charitativních akcích, kterých se bez mrknutí oka zúčastňuješ. Samozřejmě tehdy, když vidíš jejich smysl. Sama vím v posledních letech o několika,např. Veselý senior.

Nepatřím k těm, kteří by dělali charitu a jedním dechem hlásali do světa: „Podívejte se, jak jsem úžasný, dělám to zadarmo a rád!“ Charita se má dělat potichu. Hodně pracuji pro seniory a tak mám radost, že mě má dvorní kadeřnice Blanka Hašková seznámila s MISS světa Táňou Kuchařovou. Pár věcí už jsme spolu podnikli a další se chystají.

Chystáš ještě něco nového? Ať se máme na co těšit….

Kromě už uvedené nové knihy, nových kalendářů a nového televizního pořadu mám jednu aktuální pozvánku. Ať vidíte, jak dopředu pracuji. Rád bych vás pozval k poslechu celkem 1000. dílu rozhlasového Toboganu. Zapište si do diáře: budeme ho vysílat 15. ledna 2015. Začínáme tradičně v 11.04!

Za rozhovor děkuje, poslouchat Tobogán slibuje: Vlaďka Dobiášová

Foto: archiv A. Cibulky