KORUNA ZLATÉHO KŘÍŽE

Pražské Václavské náměstí bylo během první republiky prostorem, kde se odehrávaly významné události. Architekt Pavel Janák je porovnával se Staroměstským náměstím, jež viděl jako nejhistoričtější z pražských veřejných prostorů, a popsal jeho úlohu jako náměstí „naší přítomnosti“ a „prostor pro slavné výjevy a veřejné projevy národního života“. Nový politický význam se samozřejmě odrazil i na obchodní prestiži a Václavské náměstí se stalo vyhledávanou adresou. Nepochybně k tomu přispěla i rychlá modernizace celého prostoru; náměstí se mohlo pyšnit například prvním veřejným osvětlením v celé Praze, instalovaných roku 1847, či jednou ze zdejších prvních tramvajových tratí, jejíž provoz zde byl zahájen v roce 1900.

Proměny tak významného místa však rovněž vyvolávaly vášnivé debaty o povaze moderní Prahy. Obránci staré Prahy argumentovali potřebou zachování historické paměti. Nejvýřečněji hájil krásy středověkého města spisovatel Vilém Mrštík: „Praha stále si ještě není vědoma barbarského díla – pustoší a vandalisuje dál a není týdne, ba není dne, aby člověk se strachem nebral noviny do rukou, nedočte-li se tam zas, že nový nějaký 'genius' za souhlasu celé rady povstal s novým návrhem a patronu svou vložiti hrozí i do těch míst, která po tolikerých bouřích a reptání považována byla za nedotknutelná: mostecká věž, židovský hřbitov, synagoga, proražení široké ulice ze Staroměstského náměstí k Vltavě, zboření domů na severní straně Staroměstského náměstí a zastavení jich jakousi školní budovou, vyšehradská skála s tunelem!“

Proces modernizace nejvýznamnějšího náměstí českého hlavního města však pokračoval. Převážily těžko vyvratitelné argumenty městských radních, kteří se zaklínali hygienou a ekonomickými zřeteli, společně s touhou většiny občanů po pohodlnějším bydlení, rychlejší dopravě a životě v moderním velkoměstě.

Nové uspořádání organismu města, které přinesla asanace, však rovněž přispělo k demokratizaci veřejného prostoru. V neposlední řadě poskytly moderní vymoženosti protiváhu rigidního národnostního rozdělení pražské společnosti. Zatímco česky hovořící Pražané se procházeli po Václavském náměstí, ulice Na Příkopě byla korzem pražských Němců. Přestavba náměstí na moderní velkorysý bulvár poskytla veřejný prostor, který byl otevřený všem. Luxusní obchody, jež se do náměstí obracely rozsáhlými výklady, široké chodníky lákající k procházkám a stinné stromořadí učinily z Václavského náměstí nejen dobrou adresu pro každou solidní firmu, nýbrž i místo odpočinku a zábavy.

Domy, jež zde byly nově budovány, tak vstupovaly do vrstevnatého kontextu. Jejich forma musela odpovídat historickému významu náměstí a svým vybavením musely dostát jeho moderní podobě. Budovy Václavského náměstí se tak neuzavíraly před veřejným děním, ale naopak byly projektovány jako další prostor pro společenské setkávání. Se stejným záměrem byl vybudován i palác Koruna. Stavebníkem byla První česká všeobecná akciová společnost pro pojišťování na život. Úctyhodné a výnosné činnosti odpovídá i monumentální hmota celé stavby.
Budova si je však vědoma i svého místa v organismu celého náměstí. Už soutěž, která byla na nové sídlo pojišťovny vypsána, se zadanými podmínkami snažila vytvořit nejen důvěryhodnou tvář instituce, jež by přilákala nové zákazníky, ale i výrazný akcent celého prostoru náměstí. Architekti se tak museli vyrovnat se zadanou nárožní věží, pravoúhle zalomenou pasáží a  parterem s obchody ve třech úrovních. Ačkoli se soutěže účastnil i Jan Kotěra, zakázku získal architekt Antonín Pfeiffer, jeden z jeho studentů.

Pfeiffer do hmoty nového paláce začlenil i hmotu Haasova obchodního domu od Aleše Linsdauera, jež se stejně jako samotný palác Koruna pyšnila progresivní stavební technologií. Kde Linsdauer ve své novorenesanční stavbě použil litinové sloupy s železnými průvlaky, Antonín Pfeiffer ve spolupráci se stavební firmou Matěje Blechy aplikoval železobetonový skelet. Palác  Koruna se tak stal první pražskou stavbou, kde byla tato technologie využita.

Řada prvenství se však váže i k automatu Koruna a biografu Koruna. Automatizované občerstvení, jež zde za poplatek vydávalo strávníkům obložený chlebíček a pohárek limonády, dalo jméno rychlým a levným bistrům. Koruna ovšem postupem času rozšířila svou původní nabídku a na 800 metrech čtverečních nabízela zákazníkům, o než se staralo 240 zaměstnanců, široké možnosti stravování za lidové ceny. Architekt Ladislav Machoň, který stál ze jeho projektem z roku 1914, uvažoval o novém typu restaurace v širokých souvislostech a vnímal jej jako další výraz moderního života: „Žádáme volnost výběru, přehled, rychlou obsluhu - to jsou směrnice pro nové jídelny. Každý chce a musí se starati sám o sebe a bude nejlépe a nejrychleji obsloužen. A tak vzniká nový typ jídelny; vzniká u nás pomalu, ale zakotví jistě pevně a rozšíří se. Co chceme od něho? Aby bylo radostné se zde zastaviti: aby bylo kolem světlo, veselé barvy, čistý vzduch a čerstvá jídla, hygienicky připravená před vašima očima. Pak musí býti také i jistota, že stejně jako zevnějšek i celý provoz je radostný s vůlí nejlepší služby.“

Podobně progresivní bylo i kino Koruna. I za jeho projektem stál Ladislav Machoň; ačkoli se však archivní zprávy zmiňují o kubistickém interiéru, který zde vytvořil, zařízení se bohužel nedochovalo. Moderní aspirace biografu provozovaného v paláci Koruna se však nevyčerpaly pouze kubistickým interiérem. Kino Koruna bylo jedním z prvních pražských promítacích sálů, které byly vybaveny zvukovou aparaturou a v roce 1935 přistoupilo dokonce k promítání barevného filmu. Celá událost byla rozsáhle inzerována a lákala diváky na „barvy ještě neviděné, například sytě modrou.“

Nejradikálnější krok však učinil majitel kina, Osvald Kosek, v následujícím roce. Biograf Koruna opustil své původní programové schéma a namísto dobrodružných a detektivních hraných filmů se profiloval jako kino aktualit. Každý den, počínaje druhou hodinou odpolední, se zde promítaly české i zahraniční týdeníky, grotesky ale například i populárně-vědecké filmy. Kino tak nabízelo své služby se stejným zřetelem jako automat Koruna; obě zařízení nabízely možnost sestavit si vlastní, časově úsporné menu – ať už se jednalo o večeři či denní příděl informací.

Související fotografie najdete na webech starapraha.cz a archiweb.cz

Komentáře   

0 #3 Klára Ryšková 2014-06-03 20:22

Já Vám také děkuji za klasické filmy, udělaly mi radost.

Citovat

0 #2 Lenka Burianová 2014-06-02 09:15

Jsme rádi, že se líbí a že dorazily v pořádku. Hodně štěstí v dalším soutěžení přeje celý tým časopisu

Citovat

0 #1 Miluše Šafránková 2014-05-29 16:35

Děkuji za zaslané filmy, mám z nich radost.

Citovat

Obnovit seznam komentářů
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.

Přidat komentář

Jméno (povinné)

E-mail (povinné)

Webová stránka

1000 zbývajících znaků

Zasílat oznámení o nových komentářích

Obnovit

Odeslat

Zrušit

JComments